Human beings’ moral life can be divided into two forms, one based on moral instincts and the other on moral judgments. The former is carried on without deliberation, while the latter relies upon valuations and judgments. The two can ultimately be viewed as man’s innate moral nature and acquired moral conventions. Theoretically, preference for the former will lead to naturalism and for the latter to culturalism, but this is the reality of man’s moral life. Moreover, there may be a parallel (...) relation between the moral structure of human life and the grammatical structure of human language. (shrink)
In Husserls Auseinandersetzung mit dem Buddhismus in der Rezension ,,Über die Reden Gotamo Buddhas (1925) sowie in dem Manuskript ,,Sokrates-Buddha (1926) lassen sich wesentliche Eigenarten feststellen, die ihn von anderen wichtigen abendländischen Denkern der Gegenwart unterscheiden. Zwar verfügte Husserl sicher über eine eingeschränkte Kenntnis des Buddhismus und steht in dieser Hinsicht wahrscheinlich hinter Schopenhauer, Nietzsche, Bergson, Russell, Jaspers, Heidegger und Scheler zurück, welche dem orientalischen Denken durchaus näher stehen. Dennoch zeugt Husserls Bemühen umso mehr von einer respektvollen Haltung gegenüber dem (...) buddhistischen Denken, als seine Untersuchung frei vom Hochmut der wissenschaftlichen Vernunft bleibt und ganz von dem echten Willen zu einem besseren Verständnis der fremden Tradition getragen ist. (shrink)
With the help of the natural history of “zero,” and the use of “zero” as a starting point, one may consider two types of metaphysics. On the one hand, the epistemological metaphysics, based on the perceptual/rational dichotomy, is related to the zero as a vacancy between numbers. On the other hand, the genetic metaphysics, based on the dichotomy of source-evolution (or origin and derivate), has much to do with the zero as a number between negative and positive numbers. In this (...) respect, zero represents the horizon of metaphysics: we can forever approach it, but we cannot ultimately arrive at it. Though serving as the point of convergence and divergence for all relationships, zero has no definable content of its own. Such is the essence of zero, and of metaphysics as well. (shrink)
For a sample comprising 36,105 U.S. firm-year observations from 1985 to 2008, we find that firms located in more religious counties enjoy cheaper equity financing costs. This result is robust to a battery of sensitivity tests, including alternative assumptions and model specifications, additional controls for noise in analyst forecasts, and various approaches to addressing endogeneity. In another set of tests, we find that the equity pricing role that religion plays comes predominantly from Mainline Protestants. We also document that the effect (...) of religiosity on firms’ cost of equity capital is larger for firms (periods) lacking alternative monitoring (regulation) mechanisms as measured by lower institutional ownership (the pre-SOX era), implying that religion plays a corporate governance role. Finally, we find that the importance of religion to equity pricing is concentrated in firms that suffer lower visibility, which tend to be more sensitive to local social and economic factors. By examining the links between religiosity and valuation at the firm level, we provide strong, robust evidence supporting the perspective that religion facilitates economic development. (shrink)
Through a systematic "gongfu" reading of Confucius, this book shows how Confucius' ideas are different from dogmatized or overly intellectualistic understandings of Confucianism and how the Master s insights can be a rich resource for re-enchanting the world and the contemporary life. Review: The book is a thoughtful and inspiring presentation of Confucianism as arguably the longest and most influential ethical and spiritual traditions in human history. It is highly readable with many insightful observations.
El debate entre representacionistas y fenomenistas acerca del realismo de los qualia parece no avanzar. Este artículo defiende una solución que no es ni representacionista ni fenomenista. En contra de los representacionistas mantenemos que no todo contenido perceptual es reducible a su contenido representacional. En contra de los fenomenistas sostenemos que todo contenido perceptual es contenido intencional. Negamos así la existencia de los qualia, de aquellos, al menos, caracterizados de manera más estándar. Finalmente, mostramos que nuestra propuesta --situada entre el (...) representacionismo y el fenomenismo-- no ha sido explorada, porque se ha asumido, erróneamente, que todo contenido no representacional debe ser contenido no intencional. \\\ The debate between representationalists and phenomenalists on the reality of qualia has stagnated. The present article argues for a solution that is neither representationalist nor phenomenalist. Unlike the representationalists, we hold that not all perceptual content is reducible to its representational content. Against the phenomenalists, we claim that all perceptual content is intentional content. We therefore discard the existence of qualia, at least in their standard guise. Finally, we show that our intermediate proposal has not been explored because until now all non-representational content has been erroneously understood to be non-intentional content. (shrink)
In the Bhagavadg?t? K a advises Arjuna to act without desire. He also describes the ni k?makarmin as possessed of perfect equanimity. Some scholars have argued that K a's advice is a contradiction. Because action requires desire, desireless action is impossible. Others have claimed that this fact only suggests that K a's prohibition is against a subset of desires and not desire as a whole. These ?subset? positions, however, are not consistent with the equanimity requirement. The conclusion that K a's (...) advice is a contradiction can be avoided however. The word ?desire? in English is ambiguous. In one sense it means ?whatever motivated?, and in another sense it means a ?desire proper? in contrast to beliefs and other mental states. If it is possible that not only desires proper motivate, then it is possible to act desirelessly in this sense. This distinction, I will argue, makes the best sense of K a's advice. (shrink)
In the Bhagavadgīt K a advises Arjuna to act without desire. He also describes the ni k makarmin as possessed of perfect equanimity. Some scholars have argued that K a's advice is a contradiction. Because action requires desire, desireless action is impossible. Others have claimed that this fact only suggests that K a's prohibition is against a subset of desires and not desire as a whole. These 'subset' positions, however, are not consistent with the equanimity requirement. The conclusion that K (...) a's advice is a contradiction can be avoided however. The word 'desire' in English is ambiguous. In one sense it means 'whatever motivated', and in another sense it means a 'desire proper' in contrast to beliefs and other mental states. If it is possible that not only desires proper motivate, then it is possible to act desirelessly in this sense. This distinction, I will argue, makes the best sense of K a's advice. (shrink)
Two rotational bands have been identified and characterized in the proton-magic N = Z + 1 nucleus Ni-57. These bands complete the systematics of well-and superdeformed rotational bands in the light nickel isotopes starting from doubly magic Ni-56 to Ni-60. High-spin states in Ni-57 have been produced in the fusion-evaporation reaction Si-28(S-32, 2p1n)Ni-57 and studied with the gamma-ray detection array GAMMASPHERE operated in conjunction with detectors for evaporated light charged particles and neutrons. The features of the rotational bands in Ni-57 (...) are compared to those of neighbouring isotopes and interpreted by means of configuration-dependent cranked Nilsson-Strutinsky calculations. The two observed high-spin bands are considered signature partners and assigned to configurations with one 1g(9/2) proton and one 1g(9/2) neutron, resulting in an unambiguous understanding of the energetically favoured signature alpha = -1/2 band but a somewhat less satisfactory description of the signature alpha = +1/2 band. (shrink)
Es conocido que Kripke argumentó que la ilusión de contingencia en el caso de la conciencia no puede explicarse del modo en que se explica en el resto de casos familiares de enunciados necesarios a posteriori. En un artículo reciente, Pérez Otero (2002) argumenta que hay una explicación alternativa, en términos de mera aposterioridad. Argumento en contra de la corrección exegética y de la verdad de esta tesis.Kripke famously argued that the illusion of contingency cannot be explained away, in the (...) case of consciousness, in the way it is explained away in the rest of familiar cases of necessary aposteriori statements. In a recent paper, Pérez Otero (2002) argues that there is an alternative way of explaining it a way, in terms of mere aposteriority. I argue against the exegetical accuracy and the truth of this contention. (shrink)
Es conocido que Kripke argumentó que la ilusión de contingencia en el caso de la conciencia no puede explicarse del modo en que se explica en el resto de casos familiares de enunciados necesarios a posteriori. En un artículo reciente, Pérez Otero (2002) argumenta que hay una explicación alternativa, en términos de mera aposterioridad. Argumento en contra de la corrección exegética y de la verdad de esta tesis.Kripke famously argued that the illusion of contingency cannot be explained away, in the (...) case of consciousness, in the way it is explained away in the rest of familiar cases of necessary aposteriori statements. In a recent paper, Pérez Otero (2002) argues that there is an alternative way of explaining it a way, in terms of mere aposteriority. I argue against the exegetical accuracy and the truth of this contention. (shrink)
Sroṅ-Btsan Sgam-Pos Mdzad (2006). Ma Ṇi Bkaʼ ʼbum. In Rdo-Rje-Tshe-Riṅ (ed.), Gsaṅ Chen Sṅa-ʼgyur Rñiṅ-Ma-Paʼi Gsuṅ Rab Phyogs Bsgrigs Dri Med Legs Bśad Kun ʼdus nor Buʼi Baṅ Mdzod Las . Mtsho-Sṅon Mi-Rigs Dpe-Skrun-Khaṅ.score: 9.0
Introduction -- Reconstructing Nīsābūrī's early education -- Nīsābūrī's early scientific thought -- Nīsābūrī's early religious thought -- Astrology motivating inductions about God's power -- Nīsābūrī's later scientific thought -- The impact of science on Nīsābūrī's religious thought -- The limits of science's influence on Nīsābūrī's religious thought -- Conclusion.
Functional neuroimaging (NI) technologies like Positron Emission Tomography and functional Magnetic Resonance Imaging (fMRI) have revolutionized neuroscience, and provide crucial tools to link cognitive psychology and traditional neuroscientific models. A growing discipline of 'neurophilosophy' brings fMRI evidence to bear on traditional philosophical issues such as weakness of will, moral psychology, rational choice, social interaction, free will, and consciousness. NI has also attracted critical attention from psychologists and from philosophers of science. I review debates over the evidential status of fMRI, including (...) the differences between brain scans and ordinary images, the legitimacy of forward inference and reverse inference, and deductive versus probabilistic accounts of NI evidence. I conclude with a discussion of fMRI as exploratory rather than confirmatory evidence, linking this debate to the growing literature on cognitive ontology. (shrink)
This paper discusses, in a preliminary manner, what revenge is. (It does not address the rationality or moral standing of revenge.) In particular, it proposes four elements of revenge --an agent, a recipient, a harm intended by the former, and a harm done by the latter which provokes the revenge. Based on these four elements, it highlights both agent-internal conditions for getting revenge, and agent-external ones. Along the way, the paper contrasts revenge with related phenomena like merely getting even, and (...) retribution. /// Este trabajo discute de manera preliminar lo que es la venganza. (No considera la racionalidad ni la moralidad de la venganza.) En particular, propone cuatro elementos de la venganza: un agente, un receptor, un daño que el primero tiene la intención de hacer, y un daño hecho por el segundo que provoca la venganza. Basándose en estos cuatro elementos, resaltan tanto las condiciones internas del agente como las externas a él para obtener venganza. A lo largo del trabajo se contrasta la venganza con fenómenos relacionados como el de desquitarse y la retribución. (shrink)
Projet En développant son « empirisme constructif », Bas Van Fraassen est devenu une référence incontournable pour la philosophie des sciences contemporaine. Après la vague de critiques qui, vers les années 1960, avait fait perdre à l'empirisme logique sa prédominance dans le champ des idées, le réalisme scientifique semblait s'être imposé comme le seul compte rendu acceptable du travail et des orientations de la recherche. Quine avait beau énoncer ce que pourrait être un empirisme affranchi de ses deux « dogmes (...) » (l'intangibilité de la distinction vérités analytiques / vérités synthétiques, et la réduction des constructions aux « faits »), le programme d'une philosophie des sciences empiriste renouvelée restait à l'état d'esquisse. Mais par trois ouvrages successifs, Scientific Image (1980), Laws and symmetry (1989), et Quantum mechanics an empiricist view (1991), Van Fraassen a posé les bases d'un empirisme viable, parce que capable de prendre en charge la plupart des spécificités dont se prévaut le réalisme contre l'empirisme classique ou logique, et de rendre raison des développements les plus actuels de la physique. Contre l'empirisme classique ou logique, les réalistes font d'abord valoir que la réduction de toute réalité et de tout acte de référence aux phénomènes, ne rend justice ni à la pratique du langage courant ni à celle des sciences. Lorsque quelqu'un procède à une dénomination, il ne cherche pas à désigner par là une tranche d'apparaître, ou quelque ensemble fini et répertorié d'apparitions; il pointe vers "quelque chose" dont les modalités de manifestation sans fin assignable sont pour partie anticipées et pour partie ouvertes. De même, quand un chercheur scientifique parle de l'objet de ses investigations, il ne limite pas son discours à un ensemble fini de résultats d'expérience obtenus sous des conditions instrumentales actuellement disponibles; il renvoie à une entité dont la variété des manifestations futures est prévue aussi complètement que possible (et avec un succès croissant) par des cadres conceptuels et théoriques révisables. Face à cette objection, Van Fraassen fait jouer un rôle capital aux modèles dans sa version de l'empirisme.. (shrink)
On considère souvent, à la suite des ouvrages classiques de J. Bouveresse, que Wittgenstein veut opérer un rejet ou une critique de la subjectivité. Il semble cependant que les derniers textes de Wittgenstein consacrés à la philosophie de la psychologie permettent de modifier partiellement ce point de vue, et défaire place à une conception spécifique de la subjectivité, redéfinissant un sujet dépsychologisé voire désubjectivé, qui n'est plus le point sans étendue du Tractatus, ni le sujet métaphysique, ni le sujet de (...) la psychologie, mais simplement une voix ordinaire. Wittgenstein's later work is often held by critics in France, following e.g. Jacques Bouveresse's insights, to be operating a criticism of both interiority and subjectivity. A reading of Wittgenstein's later writings on the philosophy of psychology might somehow change such a point of view, and redefine a specific view — as a de-psychologized species — of subjectivity in Wittgenstein's writing, thus redefining the wittgensteinian subject in terms of an ordinary voice. (shrink)
Zdá se, že není nic přirozenějšího, než se spolu s Russellem domnívat, že „máme-li smysluplně hovořit a ne pouze vydávat zvuky, musíme slovům, která užíváme, dávat nějaký význam; a významem, který svým slovům dáváme, musí být něco, s čím jsme přišli do styku“. Naše slova přece musí, aby byla skutečně smysluplná, něco představovat! Od toho se odvíjí běžná poučka, která nám říká, že slova jazyka jsou symboly, to jest (podle Encyklopedie Britannica), „prvky komunikace, které mají představovat osobu, předmět, skupinu, proces (...) nebo ideu“. Problém je ovšem v tom, že není zdaleka zřejmé, co to vůbec znamená něco představovat; a co to tedy znamená být symbolem. V běžném jazyce hovoříme o představování například tehdy, když říkáme, že herec na jevišti divadla představuje dánského prince Hamleta, nebo že krabička sirek, kterou použijeme namísto ztracené šachové figurky, představuje černou věž. Jak vůbec může dojít k tomu, aby něco (nebo někdo) představovalo něco (nebo někoho) jiného? Jednou ze možností jistě je, že to někdo vyhlásí a jiní to přijmou. V programu divadla se například napíše, že se hraje Hamlet, diváci si to přečtou a vědí, že člověk, který pobíhá po jevišti s lebkou, představuje onoho dánského prince. Člověk, který zjistí, že mu chybí šachová figurka, vezme krabičku sirek a prohlásí „Tato krabička bude představovat černou věž“. To je čirá konvence: lidé se o tom, že něco bude představovat něco jiného, jednoduše dohodnou. K takové dohodě sice není potřeba, aby s ní ti, kdo ji přijímají, nahlas vyslovovali souhlas; je k ní nicméně potřeba, aby ji někdo vyhlásil a někdo jiný jeho vyhlášení porozuměl a přijal ho. Z toho ovšem plyne, že o takto konvenční druh představování se jazyk opírat nemůže; alespoň ne obecně. Brání tomu fakt, že k ustanovení takové konvence už jazyk potřebujeme – potřebujeme tedy již nějaká slova, která něco 'představují', mít. Když již nějaký jazyk máme, není problém zavést konvencí další jazyk – jak je to ale s tím prvním jazykem? (Nebylo by možné, abychom konvenci ustanovili za pomoci nějakých pouze 'předjazykových' komunikačních prostředků? Nemůžeme konvenci, na jejímž základě nějaký typ zvuku představuje velryby, ustanovit třebs pomocí pouhého ukazování na velryby? Problém je zřejmě v tom, že rámec, který by byl potřeba k tomu, aby mohlo být to či ono gesto interpretováno jako ukázání, které ustanovuje, co bude daný zvuk představovat, by musel sestávat z tak komplexních komunikčaních praktik, že je opět stěží představitelný jinak než v podobě jazyka.) Samozřejmě, že konvence není tou jedinou cestou, jak může dojít k tomu, že něco představuje něco jiného.. (shrink)
