Abstract

V článku nejprve rekapituluji postoje, které k modalitám zaujali zakladatelé moderní logiky a analytické filosofie, preferující logickou či epistemickou redukci, poté přecházím k jejich soudobým metafyzickým oponentům, vycházejícím z novoleibnizovské ontologie možných světů, poukazuji na nevyjasněné předpoklady některých z jejich „argumentů“, k nimž pak – a k filosofické analýze možnosti vůbec – připojuji několik obecně-kritických tezí založených na Wittgenstein-Carnapově pojetí možného jako smysluplného