Simulation in the Social Sciences. Computer simulation—hereafter just called 'simulation'—more and more is getting an important tool in scientific research and development. Simulations provide powerful means for quite different scientific disciplines, for instance for cosmology as well as for economics, and it seems that they can help to extend the borderline of science. However, from a methodological point of view, besides their benefits one can identify several theoretical problems which can occur in the process of scientific research. Some of these (...) problems shall be discussed and consequences of these problems for the use of simulations shall be outlined. (shrink)

In diesem Aufsatz soll versucht werden, die praktische Möglichkeit eines Verfahrens einer "externen" Sicht auf die Probleme der Wissenschaftstheorie zu demonstrieren. Da es sich um ein u. W. bisher unerprobtes Verfahren handelt, könnte es nur durch eine konkret ausgewiesene reductio ad absurdum eliminiert werden. Um jedoch den Anschein eines naiven Instrumentalismus zu vermeiden, seien zwei erläuternde Bemerkungen vorangeschickt. Es ist anzunehmen, daß die drei gesonderten Fachrichtungen bemüht sind, jenseits ihrer Grenzen von einem fachlich nicht spezialisierten Publikum rezipiert oder zumindest (...) begriffen zu werden. Das heißt, jede einzelne wendet sich an den allgemeingebildeten Leser, ohne sich bewußt zu sein, daß die beiden anderen das gleiche Ziel verfolgen. Dies impliziert die Möglichkeit, den unreflektierten Anspruch auf Gemeinverständlichkeit zu hinterfragen. Dementsprechend läßt sich vermuten, daß die wachsende Verschwommenheit des Gegenstandes der Wissenschaftsforschung die Kehrseite der erstrebten Gemeinverständlichkeit ist. Ein äußerliches Merkmal unseres Verfahrens manifestiert sich in der vielfachen Verwendung des der Alltagssprache entlehnten Wortes "Vokabular". Darin äußert sich lediglich ein sprachlicher Kunstgriff, um eine langwierige sprachanalytische Auseinandersetzung zu vermeiden. Worauf es ankommt, ist allein die Feststellung, daß den untersuchten Vokabularen strukturelle Regelmäßigkeiten anhaften, die innerhalb der konventionellen Wissenschaftsforschung nicht erklärt werden könne. Ähnlich ist auch die statistische Darstellungsweise nur ein vorläufiges Hilfsmittel zur Veranschaulichung dieser Beobachtungen: ein Gerüst, das, im Sinne Wittgensteins , nach dem Gebrauch nicht mehr benötigt wird. (shrink)

What is conventionalism in philosophy of science? Basically, it is a thesis about empirical underdetermination. According to Conventionalists, there is “a slack” between our theories and experience that is to be “lined” with conventions. As the experience does not “impose” any theory, scientists are always free to choose a theory on “softer” non-evidential grounds when facing empirical underdetermination. “Conventionalism is a philosophy of freedom,” as Édouard Le Roy put it. Yet the thing to remember is that there is no such (...) a thing as the conventionalism. Reasons for empirical underdetermination that Conventionalists state are not always the same, hence it is more convenient to talk about varieties of conventionalism. The present paper is an attempt to sketch a line between two basic variants of conventionalism which are instrumentalism and constructivism. Co je konvencionalismus? V nejobecnější rovině se jedná o tvrzení o empirické poddeterminovanosti. Podle konvencionalistů existuje "mezera" mezi zkušeností a teoriemi, která může být překonána pouze pomocí konvencí. Vědci si podle konvencionalistů mohou vybrat teorie na základě měkkých kritérií, protože teorie nikdy nejsou předepisovány zkušeností. Konvencionalimus je, jak jednou poznamenal stoupenec jeho radikální varianty, Édouard Le Roy, "filozofii svobody." Konvencionalismus by však neměl být považován za homogenní proud. Konvencionalisté se v podstatných ohledech různí v názorech na příčiny empirické poddeterminovanosti, což je i důvodem, proč je příhodnější hovořit o variantách konvencionalismu. Předložený článek je pokusem vymezit dvě základní varianty konvencionalismu: instrumentalismus a konstruktivismus. (shrink)

Das normative Leitideal des Westens, der politische Liberalismus, ist in eine Krise geraten. Vor diesem Hintergrund empfiehlt sich eine Re-Lekture der kommunitaristischen Kritik am Liberalismus, da diese in ihren vielfaltigen Stellungnahmen zur Religion immer wieder vor den autonomen Verselbststandigungen einer liberalistischen Vernunft gewarnt hat. In der kommunitaristischen Reflexion geht es um die normative Prasenz der Religion in einer lebendigen pluralistischen Demokratie und um die Verwirklichung von Moral in Freiheit unter Bedingungen von Instrumentalismus, Schuld und Versagen. Die Beitrage des Bandes (...) beschaftigen sich mit den unterschiedlichen Religionskonzeptionen der kommunitaristischen Autoren; im Fokus der Aufmerksamkeit steht dabei vor allem die je spezifische Verbindung von Religion und Liberalismuskritik, wie sie uns beispielsweise in der Ablehnung der Moderne, in der zivilreligiosen Unterfutterung gesellschaftspolitischer Legitimationsverfahren oder aber in der Kritik am Rechten und der daraus resultierenden Priorisierung des Guten begegnet. Und es wird die Frage diskutiert, wie sich der Religionsbegriff des Kommunitarismus zu den reflexiven Erfordernissen einer global organisierten und pluralistisch strukturierten Welt verhalt.". (shrink)

Stať se zabývá diskusemi o epistemologicko-metodologické roli simulací v soudobé vědě. Soustředí se nejprve na aktuálnost těchto diskusí v současné metodologii vědy a následně na její návaznost na určitou myšlenkovou tradici z osmdesátých let 20. století, kdy diskuse kolem modelování vyvolaly řadu otázek zpochybňujících tradiční pojmové distinkce, především mezi experimentem a teorií. Stať se přiklání v rámci těchto diskusí k názorům, které řadí simulace k novým a specifickým nástrojům vědy, jež také vyžadují novou a specifickou metodologii a epistemologické postavení. Pro (...) podporu této názorové pozice jsou uvedeny některé aktuální analýzy konkrétních příkladů simulací a jejich specifického postavení v moderní vědě. (shrink)

Kuhn byl stoupencem tzv. „relativizovaného apriori". Apriori se nevyznačuje apodiktičností; zachovává si však stále konstitutivní funkci pro předmět poznání. Poznávající subjekty musí znát významy „paradigmatických propozic" proto, aby měli zkušenost. Zkušenost se neredukuje na vnímání. S Fleckem řečeno, pro vidění je dívání se jen nutnou, nikoli však dostatečnou podmínkou; je nadto nutné i vědět. Paradigmatické propozice se tak stávají podmínkou veškerého poznání, které je jimi „nasyceno". Různým paradigmatům respektive teoriím proto odpovídají různé zkušenosti. Paradigmata však nejsou na zkušenosti zcela nezávislá. (...) „Paradigmatické propozice" mají zkušenostní původ. Jedná se, s Poincarém řečeno, o hypotézy, které byly povzneseny do statutu principů. Jinak řečeno, role „zkušenostního vstupu" v poznání je poněkud paradoxní: vstup motivuje tu část poznání, která je na něm nezávislá a která jej podmiňuje. (shrink)