The planetary boundaries concept has profoundly changed the vocabulary and representation of global environmental issues. The article starts by highlighting the strengths and weaknesses of planetary boundaries from a social science perspective. It is argued that the growth imperative of capitalist economies, as well as other particular characteristics detailed below, are the main drivers of the ecological crisis and exacerbated trends already underway. Further, the planetary boundaries framework can support interpretations that do not solely emphasize technocratic operational approaches and costs, (...) but also assume that these alone can be the solution. (shrink)

The notion of societal boundaries aims to enhance the debate on planetary boundaries. The focus is on capitalist societies as a heuristic for discussing the expansionary dynamics, power relations, and lock-ins of modern societies that impel highly unsustainable societal relations with nature. While formulating societal boundaries implies a controversial process – based on normative judgments, ethical concerns, and socio-political struggles – it has the potential to offer guidelines for a just, social-ecological transformation.

Vyplývá z bezvadně provedeného důkazu také závazek počítat ve svém dalším rozvažování a jednání s jeho závěrem? V předložené studii se zabývám Hobbesovým Leviathanem coby „literární technologií“, která čtenáře staví do role autora v Leviathanu rozvíjené argumentace. V tomto smyslu kriticky navazuji jednak na interpretaci Hobbesova vědeckého stylu, kterou nabízejí S. Shapin a S. Schaffer, jednak na výklad Q. Skinnera, který se podrobně zabývá Hobbesovou rétorickou praxí. Nabízím tezi, podle níž se Hobbes v kontaktu se svým publikem nespokojuje s předvedením (...) vědeckého důkazu, nýbrž své čtenáře nechává na vytváření vědecké argumentace a jejím závěru osobně participovat. (shrink)

Diskuse o filosofických problémech spojených s nástupem autonomní dopravy je často spojena s negativy a je vedena v duchu techno-pesimismu. Významný prostor v této debatě je věnován aplikaci vozíkového dilematu („trolley problem“) do řídících algoritmů vozů. V této eseji se však zamýšlíme nad dalším problémem našich morálních intuic – otázkou morálního aktérství. Pocit morální odpovědnosti si žádá faktickou kontrolu nad situací a kauzální odpovědnost. O tu bývalý řidič jako pasažér autonomního vozu přichází, ale přesto může cítit vinu. Prioritně bychom se (...) měli soustřeďovat na morální psychologii uživatele, spíše než na hledání optima kolizí pro algoritmy. V eseji poukazujeme na historické paralely absence aktéra v automatických systémech i na to, že lidé snáze přijímají autonomní nákladní dopravu než dopravu osob. Dále nastiňujeme možné způsoby řešení přesunu odpovědnosti, a to nejprve prostřednictvím analogie s řidičem přicházejícím o aktérství nástupem do vozu hromadné dopravy. Možný operátor autonomních vozů, který na provoz dohlíží místo skutečného řidiče, může představovat dočasné opatření. Skutečnou alternativou morální odpovědnosti by se ale mohl stát fiktivní morální aktér dosazený provozovatelem vozů. Oproštění se od vlastnictví autonomního vozu osvobozuje lidi od konečného vnímání morální odpovědnosti, takže krátkodobé výpůjčky, sdílení nebo hromadná doprava by mohly být další vhodnou odpovědí na tento psychologický fenomén. Klíčová slova: aktérství, autonomní vozidla, morální odpovědnost, morální intuice. (shrink)

Cílem předloženého příspěvku je přiblížit Whiteheadovo specifické pojetí původně platónského pojmu „schránka“ (hypodoché), který v souvislosti se svou procesuální koncepcí Whitehead chápe jako osobní jednotu vyjadřující svým strukturálním charakterem obecný princip, jímž se řídí složení celku naší skutečnosti. Autor nejprve ve stručnosti naznačuje Platónovo vlastní pojetí hypodoché. Whiteheadovo specifické pojetí tohoto pojmu, jež je v základních rysech přiblíženo v dalším kroku, autorovi pak následně dovoluje podstatně popsat jeho možné konotace s pojmem „nadčasové skutečnosti“ (eternal objects). V samém závěru příspěvku se (...) autor pokouší nalézt odpověď na neméně zásadní filosofickou otázku, tj. na to, co ve skutečnosti odpovídá onomu principiálnímu popisu Whiteheadova pojmu „nadčasové skutečnosti“, a pro případ potřeby sledování směru dalšího bádání předznačuje, že jedna možná odpověď se nabízí v systémové teorii Ludwiga von Bertalanffyho. (shrink)