Ausgehend von Max Stirners Kritik an Sokrates' moralischer Entscheidung, aus dem Kerker nicht zu entfliehen, zeichne ich seine Theorie des Menschen nach. Dazu wird zunächst – in Anlehnung an Bernd A. Laska – Stirners Analyse des Zustandekommens der kritisierten Moral genauer betrachtet, um dann, vor allem anhand des Aufsatzes _Das unwahre Prinzip unserer Erziehung_, die Voraussetzung dieser Kritik herauszuarbeiten. Als Resultat ergibt sich, dass Stirners These, der Einzelne sei nicht nur Teil des Ganzen, sondern das Ganze selbst, wohl von (...) Hegel inspiriert ist und dennoch in einem entscheidenden Punkt über Hegel hinausgeht. Abschließend gehe ich auf das Problem von Recht und Gewalt in _Der Einzige und sein Eigentum_ ein. (shrink)

Książka zawiera wybrane teksty najważniejszych myślicieli zaliczanych do dwóch najbardziej znaczących kierunków neokantowskich, a mianowicie do szkoły badeńskiej i szkoły marburskiej. Szkoły te wyłoniły się w konsekwencji podziałów, jakie dokonywały się w ramach neokantyzmu, niezwykle złożonego kierunku filozoficznego drugiej połowy XIX wieku i początków wieku XX. Mówienie o neokantyzmie jest złożone, gdyż nie można podać ani daty jego powstania, ani też daty zakończenia, co przysparza wielu kłopotów z jego historycznym określeniem. Pomijając wszelkie trudności klasyfikacyjne, antologia ogranicza się do zaprezentowania poglądów (...) dwóch najważniejszych szkół. Poglądy szkoły badeńskiej ukazują teksty Wilhelma Windelbanda i Heinricha Rickerta, Emila Laska i Brunona Baucha. Natomiast poglądy szkoły marburskiej prezentują teksty Hermanna Cohena i Paula Natorpa oraz ich najwybitniejszych uczniów, tzn. Ernsta Cassirera i Nicolaia Hartmanna. Autorzy żywią przekonanie, że zamieszczone teksty są najbardziej reprezentatywne dla neokantyzmu prezentowanych szkół. (shrink)

Na základe určitých špecifických prejavov lásky podáva Scheler v diele Wesen und Formen der Sympathie argumenty, podľa ktorých nie je možné zaradiť lásku k pocitom, ktoré vznikajú ako reakcia na nejaký vonkajší podnet. Láska podľa Schelera nepatrí medzi pocity, ktorých vlastným zmyslom je motivovať človeka k adekvátnej reakcii na prítomnosť nejakého prospešného alebo škodlivého objektu, a teda neprispieva primárne k prežitiu organizmu. Láska je naopak nezávislý a spontánny akt, v ktorom sa obohacuje duchovná zložka človeka - osoba. V tomto článku (...) analyzujem jeho najdôležitejšie argumenty a snažím sa ukázať, že aj napriek daným pozorovaniam nie je možné odmietnuť názor, podľa ktorého je láska pocitom. Nedostatočnosť jeho argumentov pritom nespočíva v nesprávnych pozorovaniach, ale v nesprávnom oddelení osoby od jej schopností, vlastností a hodnôt. (shrink)

Tato studie si klade za cíl představit antropologické a kosmologické názory ruského myslitele Nikolaje Fjodorova (1829 – 1903). Fjodorov nabízí fantastickou futuristickou vizi, v níž jsou nejen odstraněny války, nemoci a hlad, ale člověk ve snaze o své zdokonalení přemůže také smrt. Bratrství a láska povede podle Fjodorova sjednocené lidstvo k tomu, že životu vrátí všechny zemřelé předky. Tito vzkříšení lidé zabydlí zemi a později i celý vesmír. Fjodorov bývá považován za zakladatele filozofie ruského kosmismu. Mezi jeho žáky lze zařadit (...) i Konstantina Ciolkovského, který jako první uvažoval o možnosti dobytí vesmíru pomocí raket. Na Ciolkovského přímo navazují zakladatelé sovětského vesmírného programu. Autor této studie předkládá hypotézu, že myšlenka pilotovaných kosmických letů vznikla v pseudovědeckém prostředí ruského kosmismu. Přestože byly pilotované lety do vesmíru během dvacátého století tohoto svého z vědeckého hlediska problematického zdůvodnění zbaveny, dosud nikdo žádné vědecké zdůvodnění pilotovaných vesmírných letů nenabídl. (shrink)

Tato studie si klade za cíl představit antropologické a kosmologické názory ruského myslitele Nikolaje Fjodorova (1829 – 1903). Fjodorov nabízí fantastickou futuristickou vizi, v níž jsou nejen odstraněny války, nemoci a hlad, ale člověk ve snaze o své zdokonalení přemůže také smrt. Bratrství a láska povede podle Fjodorova sjednocené lidstvo k tomu, že životu vrátí všechny zemřelé předky. Tito vzkříšení lidé zabydlí zemi a později i celý vesmír. Fjodorov bývá považován za zakladatele filozofie ruského kosmismu. Mezi jeho žáky lze zařadit (...) i Konstantina Ciolkovského, který jako první uvažoval o možnosti dobytí vesmíru pomocí raket. Na Ciolkovského přímo navazují zakladatelé sovětského vesmírného programu. Autor této studie předkládá hypotézu, že myšlenka pilotovaných kosmických letů vznikla v pseudovědeckém prostředí ruského kosmismu. Přestože byly pilotované lety do vesmíru během dvacátého století tohoto svého z vědeckého hlediska problematického zdůvodnění zbaveny, dosud nikdo žádné vědecké zdůvodnění pilotovaných vesmírných letů nenabídl. (shrink)