Cantor's diagonal proof is sig­nificant both because the central method of proof used in it has been subsequently applied in a number of other proofs, and because it is considered to confirm the existence of infinite sets whose size fun­ damentally and by an order of magnitude exceeds the size of the "classical" infinite set represented by all natural numbers, while their size can theoretically exceed every conceivable limit. Although Can­tor's proof is generally accepted by the scientific community, some experts (...) are somewhat reserved about it. The aim of this paper is to present Cantor's proof in an accessible way, while pointing out its (hidden) assumptions and possible problematic points, and pointing out that some of its underlying assumptions are not indisputable mathematical truths, but rather postulated propositions that may or may not be accepted. (shrink)

Tento text se soustřeďuje na prozkoumání vztahu dvou knih Alfreda Northa Whiteheada, Procesu a reality a Funkce rozumu, které byly publikovány ve stejném roce, v roce 1929. Autor textu nejprve představuje Whiteheadovo pojetí spekulativní filosofie, tak jak je představeno na úvodních stránkách Procesu a reality. Poukazuje, že Whitehead pro potřeby konstrukce filosofického schématu odmítl matematickou axiomatickou metodu a metodu rigidního empirismu a představuje Whiteheadovu vlastní filosofickou metodu, metodu deskriptivní generalizace. Ta může být ve stručnosti shrnuta jako imaginativní konstrukce spekulativního (...) schématu, založená na předchozích pozorováních, která je zpětně testována dalšími pozorováními. Text poukazuje na to, že v Procesu a realitě není předvedena imaginativní konstrukce Whiteheadovy filosofie. Jedna z fází deskriptivní generalizace tedy chybí. Text tvrdí, že tuto chybějící fázi deskriptivní generalizace můžeme najít ve Funkci rozumu. (shrink)

Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout (...) funk­ci (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým zámě­rem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dob­rého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová. (shrink)

The purpose of this paper can be described as follows. The contemporary philosophical logic cannot work without using some terms well-known from mathematics and logic. Among such terms that play an important role in logical and philosophical analyses of language, meaning and the like we can find function, procedure and construction. One problem is that various authors use these terms in various ways, another problem consists in the well-known fact that many philosophers do not have any idea of what those (...) and similar terms could mean. The present paper tries to explain why an exact explication of the three mentioned terms can contribute to understanding and even solving many problems with semantics of natural language, which a philosopher should be interested in. (shrink)

The paper concerns semiotic functions of a conceptual framework, i.e. the system of concepts connected with a specified thematic or problem domain, or, in other words, with a specific semantic space. Conceptual framework plays and important role in specifying the structure of the domain and its specific rules.

The paper concerns semiotic functions of a conceptual framework, i.e. the system of concepts connected with a specified thematic or problem domain, or, in other words, with a specific semantic space. Conceptual framework plays and important role in specifying the structure of the domain and its specific rules.

Studie zkoumá Whiteheadovo pojetí rozumu jako regulativního faktoru v každém estetickém prožitku, spolu s Whiteheadovým názorem na základní estetickou povahu každého prožitku, každé zkušenosti. Tyto myšlenky jsou srovnávány se současnými nálezy neuroestetiky a recepční estetiky s cílem doložit stimulující povahu Whiteheadovy fi losofie i pro současnou estetiku.

The aim of this study is to elucidate the notion of propositional function as exposed by Russell within the no-class theory of Principia Mathematica. According to realistic interpretation, propositional functions are metaphysical objects consisting of individuals, objectual variables and attributes. According to nominalistic interpretation, however, they are rather linguistic expressions. I argue that the latter interpretation is more adequate than the former one.

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Knížka je určena každému, kdo se zajímá o logickou stavbu a základy matematiky a o začátky moderní matematické logiky. Aniž předpokládala zvláštních věcných znalostí, navazujíc na tradiční středoškolskou logiku, přibližuje čtenáři výraz a methodu logiky moderní. V podstatě jde o řešení dvou otázek: jak se odvozují matematické věty a jaké jsou logické základy matematiky. Probírá spojování výroků, výrokové vzorce, obecné a existenční výroky, logickou dedukci adruhy důkazů, některé matematické pojmy (množina, vztah, zobrazení, funkce), definice a jejich vlastnosti i systémy (...) axiomů a požadavky, jež na ně klademe. (shrink)

Dominantn pozitivistick epistemologie dat v souasn vd, kter stav na metafyzickm realismu a idelu mechanick objektivity, trp adou trhlin. Tyto nedostatky byly identifikovny v mnohch kritickch ohlasech, kter vedou k nov problematizaci ustlenho konceptu dat. Mezi kritizovanmi aspekty tohoto konceptu se opakuj varovn ohledn zasazenosti dat do kontextu jejich tvorby, jejich zprostedkovanost nebo otevenost manipulacm. Funkce dat v poslednch letech nabv na dleitosti kvli stoupajc datov nronosti vdy, a proto je dve neproblematickmu konceptu dat vnovno vce pozornosti. Objevuj se (...) tak alternativn pstupy k epistemologii dat, z nich tato prce pedstavuje smr konstruktivistick a rtorick. Prezentovan text lze dky sv kompilativn povaze, erpajc z kritick literatury zabvajc se epistemologi dat, pojmout jako syntzu a rekonfiguraci existujcch mylenek k danmu tmatu. Je mon ho rovn pijmout jako jeden z pspvk k rtorick argumentaci v diskurzu dat souasn vdy. (shrink)

Po výkladu základních rysů, podstaty a funkce marxisticko-leninské filozofie se zabývá marxisticko-leninskou filozofií jako metodou poznání společnosti, teorií revoluce, některými teoretickými a metodologickými otázkami zkoumánísocialistické společnosti, komunistickým humanismem aj.

Po výkladu situace jako filozofického problému rozebírá autor různé formy a funkce, v nichž se uplatňuje situace v uměleckém díle (jako motiv, syžet, specifický výrazový prostředek apod.). Na konkrétních příkladechcharakterizujerůzné typy estetických situací, způsoby estetického zaujetí, podíl subjektivního a objektivního v situačním zážitku a ukazuje vlastnosti a společenský význam situačního estetična.

V pátém Logickém zkoumání polemizuje Husserl s možností čistého Já jako funkce sjednocující intencionální prožitkové obsahy. Tato argumentace je explicitně zaměřena proti novokantovské koncepci čistého Já Paula Natorpa v jeho Úvodu do psychologie na základě kritické metody z roku 1888. Následující text zkoumá polemiku týkající se statutu jáství a dotazuje metafyzické a logické předpoklady, které jsou v této polemice aktivní. Prozkoumání těchto předpokladů je konečně využito pro načrtnutí některých klíčových motivací, které vedly Husserla při přehodnocení statutu a role čistého (...) Já v jeho Idejích k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii. (shrink)

Gottlob Frege rozlišuje mezi smyslem a významem výrazů, přičemž smyslem rozumí to, co je výrazem vyjadřováno, významem pak to, co je jím označováno. Toto rozlišení se týká jak singulárních, tak obecných výrazů, ovšem Fregovy rozbory týkající se významu obecných výrazů jsou všeobecně méně známy. Chci zdůraznit skutečnost, že Frege považuje za význam obecných výrazů pojem, který chápe jako tzv. nenasycenou funkci, nikoli jako množinu nebo zobrazení. To mu umožňuje zachovat některé podstatné intuice týkající se obecnin – můžeme např. mít obecný (...) pojem (znát nějakou vlastnost či relaci), aniž bychom věděli, jaké předměty pod něj spadají. Zároveň se snažím ukázat, že není jasné, nakolik Frege skutečně zastával tezi, která mu bývá obvykle přičítána, totiž že identita pojmů je dána jejich koextenzivitou. Gottlob Frege distinguished between sense and reference of expressions. 'Sense' according to him is that what the expression means, 'reference' is that what is designated by it. This distinction concerns both singular and general terms but Frege’s analyses focused on general terms are much less known. It is crucial, I argue, to appreciate the importance of the fact that the reference of a general term is, according to Frege, a concept – identified with an unsaturated function in the Fregean sense, i.e. not a set, and not a mapping. In this way Frege can keep some important intuitions about universals – for instance that we can have a general concept (know a property or a relation) even if we don’t know which objects fall under it. I also try to show that it is not clear whether Frege really defended the thesis usually attributed to him that the identity of concepts is guaranteed solely by their coextensivity. (shrink)

Abstrakt/Abstract: Ve dvacátém století se nejrůznější společenské vědy musely obecně vyrovnávat s relativizací těch nejzákladnějších konceptů, jako je komunikace, text, význam, bytí nebo realita. Současně se pak začalo nevyhnutelně otřásat i heuristické, intuitivní pojetí autora jako „toho, kdo píše“. Naše pojednání představuje stručný exkurz do moderního teoretického myšlení, které se z tohoto hlediska otázkou autora zabývalo. Zmiňujeme se o Nové kritice, která odmítala pátrání po autorově záměru a usilovala o interpretaci literárního díla jako soběstačné entity. Dále pojednáváme o Rolandu Barthesovi, (...) který prosazoval pojetí díla jakožto součásti textového pole, přičemž otázka autora je pro něho zcela irelevantní. Posléze věnujeme pozornost způsobu, jímž se k autorovi staví Michel Foucault. Ten rozebírá jeho diskurzivní fixaci a táže se, jakou funkci plní koncept, s nímž člověk ve skutečnosti pracuje, když o autorovi hovoří. Závěrem se zaměřujeme na určité prvky kultu osobnosti, které lze na konci dvacátého století i v současnosti v pojetí autora vysledovat. Referenčním rámcem celého pojednání je vztah konceptu autora k představě esenciálního významu literárního textu. The twentieth century saw a whole range of disciplines within the field of social sciences struggle to come to terms with a relativisation of some of the fundamental concepts of traditional thinking, such as communication, text, meaning, existence, and reality. Inevitably, the heuristic, intuitive notion of the author as "the one who writes" also started to fray around the edges. Our article presents a short overview of some modern theoretical thinking that has tackled the que+stion of the author in this new context. We mention the New Critics, who refused to seek the author's intention and endeavoured to interpret literary works as autonomous entities. We then discuss Roland Barthes and his conception of literary work as part of an indefinite textual field; in this conception Barthes considers the question of an author as entirely irrelevant. Then we focus our attention on how the problem of the author is addressed by Michel Foucault. He treats the author as a concept, explores its discursive implications, and examines the modalities of its functioning. In the final part of the article we focus on certain marks of cult of personality that can be observed in authors at the end of the twentieth century as well as today. As a referential framework for our analysis, we employ the relation between the concept of the author and the essentialist notion of a determinate meaning of a literary text. (shrink)