Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají (...) roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu. (shrink)

The problem of hyperintensional contexts, and the problem of logical omniscience, shows the severe limitation of possible-worlds semantics which is employed also in standard epistemic logic. As a solution, we deploy here hyperintensional semantics according to which the meaning of an expression is an abstract structured algorithm, namely Tichý's construction. Constructions determine the denotata of expressions. Propositional attitudes are modelled as attitudes towards constructions of truth values. Such a model of belief is, of course, inferentially restrictive. We therefore also propose (...) a model of implicit knowledge, which is the collection of a possible agent's explicit beliefs which are related through a derivation system mastered by the agent. A derivation system consists of beliefs and derivation rules by means of which the agent may derive beliefs different from the beliefs she is actually related to. Conditions imposed on the set of base beliefs and the set of rules capture the limitations of the agent's deriving capabilities. (shrink)

V tomto textu se pokouším předložit definici termínu „lež“. Pro ten účel využívám čtyři definiční podmínky, formulované J. E. Mahonem, které považuji za nutné a dostatečné. S ohledem na Mahonem předložené námitky a protipříklady navrhuji definiční úpravy a dospívám k výsledné definici 7).

What is the sense of the question “What is art?” It may seem that the only adequate answer will be the effort to define the notion of art, that is, the exclusive purpose of this question is the classification of art, encompassing all artifacts regarded as works of art and distinguishing them from those do not belong to art. The study points to the connection between our classification of artifacts and our evaluation and understanding of them. It also recalls reflections (...) on the subject “What is Art?”, which does not even attempt to define it. Their aim is different: to change our understanding, evaluation or explication of art. (shrink)

What is the sense of the question “What is art?” It may seem that the only adequate answer will be the effort to define the notion of art, that is, the exclusive purpose of this question is the classification of art, encompassing all artifacts regarded as works of art and distinguishing them from those do not belong to art. The study points to the connection between our classification of artifacts and our evaluation and understanding of them. It also recalls reflections (...) on the subject “What is Art?”, which does not even attempt to define it. Their aim is different: to change our understanding, evaluation or explication of art. (shrink)

What is the sense of the question “What is art?” It may seem that the only adequate answer will be the effort to define the notion of art, that is, the exclusive purpose of this question is the classification of art, encompassing all artifacts regarded as works of art and distinguishing them from those do not belong to art. The study points to the connection between our classification of artifacts and our evaluation and understanding of them. It also recalls reflections (...) on the subject “What is Art?”, which does not even attempt to define it. Their aim is different: to change our understanding, evaluation or explication of art. (shrink)

This paper aims to describe and examine Alfred Tarski's famous semantic conception of truth as well as some of the critiques presented against it. The first part of this paper is divided into five segments: criteria imposed upon every adequate definition of truth are discussed in the first segment; the second is dedicated to Tarski’s Convention T; distinction between object language and metalanguage, as well as Tarski’s attitude toward formalized and colloquial languages, is described in the third segment; fourth segment (...) is devoted to Tarski’s definition of truth using the notion of “satisfaction”; the last segment is the evaluation of Tarski’s solution of paradoxes. In the second part of this paper the selected objections against Tarski’s conception are presented with emphasis on their diversity. (shrink)

Bernard Bolzano presents in his work Wissenschaftslehre a definition of derivability among sentences. Tarski publishes his well-known definition of logical consequence almost one hundred years later. This article intends to prove that the Bolzano´s definition is fully satisfactory compared to the Tarski´s one, even though no attention was drawn to Bolzano´s definition at that time.

Ačkoliv patří život a otázky spojené s jeho definicí k tradičním filozofickým tématům, na počátku jednadvacátého století a po zhruba dvou a půl tisíci letech filozofické tradice není k dispozici uspokojivá definice života. Obtíže spojené s definováním života neprovází pouze filozofii, ale všechny obory, kterých se téma života týká. Příčiny tohoto stavu lze vnímat jako kombinaci několika komplementárně spojených skutečností. V textu jsou uvedeny jako důvody pro nemožnost vytvoření univerzální definice života. Postupně se věnují problematice původu života a (...) postulované hranici mezi živým a neživým, vývoji života a jeho různorodosti, mnohostem přístupů k definování života a neustávajícím objevům nových organismů, filozofické tradici a nejasnosti používaných pojmů, vývoji života jako historickému procesu, kritice definic života z pohledu „jednoho vzorku“ a reflexi pojmu život konceptuální analýzou. Zdůrazněny tak jsou filozofická tradice, otázky spojené s životem a jeho vybranými definicemi, aktuální poznatky a výzkumy věnující se životu, stejně tak možný přínos filozofie ke snahám nalézt definici života jako takovou. Východiskem předkládaného textu je naturalismus, fyzikalismus a redukcionismus. (shrink)

Ačkoliv patří život a otázky spojené s jeho definicí k tradičním filozofickým tématům, na počátku jednadvacátého století a po zhruba dvou a půl tisíci letech filozofické tradice není k dispozici uspokojivá definice života. Obtíže spojené s definováním života neprovází pouze filozofii, ale všechny obory, kterých se téma života týká. Příčiny tohoto stavu lze vnímat jako kombinaci několika komplementárně spojených skutečností. V textu jsou uvedeny jako důvody pro nemožnost vytvoření univerzální definice života. Postupně se věnují problematice původu života a (...) postulované hranici mezi živým a neživým, vývoji života a jeho různorodosti, mnohostem přístupů k definování života a neustávajícím objevům nových organismů, filozofické tradici a nejasnosti používaných pojmů, vývoji života jako historickému procesu, kritice definic života z pohledu „jednoho vzorku“ a reflexi pojmu život konceptuální analýzou. Zdůrazněny tak jsou filozofická tradice, otázky spojené s životem a jeho vybranými definicemi, aktuální poznatky a výzkumy věnující se životu, stejně tak možný přínos filozofie ke snahám nalézt definici života jako takovou. Východiskem předkládaného textu je naturalismus, fyzikalismus a redukcionismus. (shrink)

Abstrakt. Když se řekne Ludwig Wittgenstein, vybaví se člověku, který to jméno už někdy slyšel, nejspíše termín jazyková hra. Tento termín si Wittgenstein vybral, aby se v rámci své pozdní filosofie distancoval od určitého druhu názorů na jazyk (druhu, kterého byly i jeho vlastní ranější filosofické názory). Chtěl jeho pomocí zdůraznit různorodost lidských aktivit, které se opírají o jazyk. Avšak ač to Wittgenstein úplně explicitně neříká, zdá se mi že je tu něco podstatného, co je podle něj pro jazykové hry (...) charakteristické, a to je role pravidel v rámci jejich konstituce. Tomu napovídá rozsah pozornosti, kterou Wittgenstein věnuje fenoménu pravidla ve Filosofických zkoumáních. Podle mne tedy můžeme říci, že jazyková hra je v typickém případě hrou - více či méně - 'řízenou' pravidly. Způsob, jakým se jazyková hra 'řídí' pravidly, se však v některých zásadních ohledech liší od způsobu, jakým se pravidly řídí hry, ke kterým občas naše jazykové hry přirovnáváme (šachy, fotbal ap.) Pravidla jazykových her jsou implicitní, vágní a do jisté míry otevřená. Přitom pravidla hry nám obvykle otevírají nějaký nový prostor - a v případě jazykových her je to prostor, kterému se dá říkat prostor smysluplnosti. Myslím ovšem, že skutečnou roli pravidel v rámci jazykových her Wittgenstein v rámci Filosofických zkoumání trochu zamlžuje; a cílem tohoto textu bude ji vyjasnit. (shrink)

Tato studie je recenzní statí ke knize: Christian FLECK, A Transatlantic History of the Social Sciences: Robber Barons, the Third Reich and the Invention of Empirical Social Research. London: Bloomsbury Academic 2011. Z témat, jež rozvíjí Fleckova kniha, sleduje především otázku, jak velké americké nadace formovaly a profilovaly výzkumnou agendu sociálních věd. Je zde předvedeno, jak definice vědy prosazovaná ve dvacátých letech minulého století velkými americkými nadacemi zcela zásadně proměnila samotnou ideu výzkumu a přinesla mnohé institucionální inovace. Vztah filantropie (...) a sociálněvědního výzkumu je sledován jak v obecném smyslu, z hlediska formativních idejí ovlivňujících vývoj sociální věd a reálnou vědeckou praxi, tak i ve vztahu k různým národním tradicím, roli jednotlivých nadací a jejich aktivitám směřujícím k prosazení specifické koncepce vědeckého výzkumu. Pozornost je zde věnována zejména Rockefellerově nadaci, jejíž koncept „realistického" výzkumu významně ovlivnil institucionální dějiny sociálních věd. Studie se rovněž zaměřuje na styl psaní, jenž se uplatňuje v současných textech o dějinách nadací, zejména ve srovnání s dosud převažujícím důrazem na studium intelektuálních dějin sociálních věd. (shrink)

Awareness of intention je fenomenální zkušenost prožitku motorické intence, charakterizovaná jako vědomé uchopení akce, kterou se agent chystá provést. Typicky bývá ztotožňována s okamžikem, kdy si participant vzpomíná, že se rozhodl provést svou akci, reportovaným prostřednictvím pozice ručičky na ciferníku Libetových hodin. Intenzivní výzkum prožitku jednání (sense of agency) v posledních letech přinesl velké množství poznatků, ale také kritiku metodologických slabin, mezi které patří závislost výsledků na metodě reportování a závislost na arbitrárních vlastnostech reportovacích nástrojů. Filozofové si zase všímají intervenujících (...) klamů vědomí či chyby Karteziánského divadla. Význačnou otázkou je také značná heterogenita experimentálních výsledků. Východiskem textu je argument, že mnohé z problémů tohoto výzkumného program souvisí se sadou implicitně zastávaných postojů, které vnímají awareness of intention jako integrovaný, unitární proces charakterizovaný graduálním nárůstem premotorické mozkové aktivity a náhlým nástupem uvědomění. Tato konceptuální východiska jsou převážně nereflektovaná, kontingentní a představují významné omezení pro explanaci současných empirických pozorování. Těžištěm článku je nástin nového teoretického rámce, který jde za implicitní předporozumění integrované perspektivy a umožňuje integrovat rozporné behaviorální výsledky. Tato rekonceptualice staví na Schoolerově teorii meta-uvědomění a teorii access a phenomenal consciousness Neda Blocka a nachází také oporu v neurovědných studiích. Představená rekonceptualizace přichází s dichotomií fenomenálního awareness of intention, souvisejícího s přípravou motorické intence v prefrontální oblasti a reflexivního meta-awareness of intention, které patrně souvisí s procesy v parietálním kortexu. (shrink)

Příspěvek se zabývá možností filozofické definice života a kritickým rozborem definice navržené Markem A. Bedauem. Podle Bedaua je vytvoření definice života nejen možné, ale i užitečné z hlediska mnoha vědních oborů. Bedau odmítá pokusy definovat život za pomoci výčtu charakteristických vlastností. Navrhuje model minimálního chemického života, který nazývá Program-Metabolism-Container model (PMC model). Ten je charakterizován jako systém tří vzájemně se podporujících prvků: 1. programu v podobě dědičné informace, 2. látkové výměny, 3. obalu, zajišťujícího izolaci systému od vnějšího (...) prostředí a zároveň identitu jednotlivého organismu. Pomocí PMC modelu minimálního chemického života lze úspěšně vyřešit otázky spjaté s charakterem a počátkem života, při jejichž řešení selhávají pokusy vycházející z jiných definic. (shrink)

Knížka je určena každému, kdo se zajímá o logickou stavbu a základy matematiky a o začátky moderní matematické logiky. Aniž předpokládala zvláštních věcných znalostí, navazujíc na tradiční středoškolskou logiku, přibližuje čtenáři výraz a methodu logiky moderní. V podstatě jde o řešení dvou otázek: jak se odvozují matematické věty a jaké jsou logické základy matematiky. Probírá spojování výroků, výrokové vzorce, obecné a existenční výroky, logickou dedukci adruhy důkazů, některé matematické pojmy (množina, vztah, zobrazení, funkce), definice a jejich vlastnosti i systémy (...) axiomů a požadavky, jež na ně klademe. (shrink)

Příspěvek se zaměřuje na otázky týkající se statusu filozofie na počátku 21. století – její pozice v oblasti lidského poznání a vymezení jejího vztahu ke speciálněvědním oborům. Akcentuje a mapuje ten rozměr filozofie 20. století, který se obrátil k jazyku a inicioval a formuloval debaty o vědní metodologii a o úloze filozofie při stanovování základů vědeckého poznání (tj. jeho filozofického fundamentu). Modelovým příkladem uvedených otázek bude v příspěvku analýza vývoje vztahu mezi tzv. analytickou filozofií jazyka a lingvistikou: bude stručně vymezena (...) jejich (vzájemná) pozice v procesu poznávání lidského jazyka a řeči a zkoumány možnosti stanovení hranice mezi těmito dvěma přístupy. Zároveň bude charakterizována povaha jejich nepochybných kontaktů a budou diskutovány důvody těchto procesů. V souhlasu s Lakoffovou tezí, že „na filosofii záleží také v akademickém světě, protože pojmové rámce, na nichž jsou založeny celé akademické disciplíny, mají obvykle své kořeny ve filosofii a […] zcela jistě to platí i v [...] lingvistice,“ poukážeme na historicky danou (explicitní či implicitní) filozofickou fundaci lingvistických teorií a nastolíme otázku, co činí tuto fundaci fundací filozofickou, co ji činí předmětem filozofie a co tedy v posledku znamená věnovat se filozofii jazyka (ve vztahu k lingvistickému zkoumání téhož předmětu). Podrobíme analýze hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky – do jaké míry představuje filozofii jazyka reflexe/tematizace základních předpokladů o předmětu a metodě zkoumání, kterou provádějí lingvisté, do jaké míry je možné filozofii jazyka redukovat na metodologii lingvistiky a co by se nabízelo jako alternativa k této redukci. Na uvedeném základě se pokusíme vymezit prostor pro filozofické zkoumání související s jazykem. Analýza podoby tohoto prostoru by pak měla přinést odpověď na otázku po významu slovního spojení „specificky filozofický přístup a přínos“. (shrink)

Audiozáznam přednášky proslovené ve Filozofické jednotě na Katedře filozofie dne 26. března 2012.V přednášce se pokouším o velmi základní rozlišení tří funkcí, jež mohou myšlenkové experimenty plnit. Nejprve nabízím liberální definici myšlenkového experimentu, podle níž nejde nutně o výjimečné, nereálné, teoreticky zajímavé, bizarní, imaginární scénáře, nýbrž o celkem běžné představování si situace s kognitivním cílem. Snažím se ukázat, že navzdory své šíři je tato definice přiměřeným zachycením všech podstatných vlastností útvarů, jež intuitivně mezi myšlenkové experimenty počítáme. Stručně se poté (...) věnuji prvnímu významu myšlenkových experimentů: imaginární příklady jsou názornou pomůckou při posilování již získaných přesvědčení. Jejich první význam je didaktický. Druhý možný význam myšlenkových experimentů je předmětem vyhraněných diskusí zejména v posledním dvacetiletí: imaginární příklady jsou zdrojem zdůvodnění. Jejich druhý význam je tedy epistemický. Zatímco je však první, didaktický význam zcela nekontroverzní, epistemický význam myšlenkových experimentů je předmětem mnoha odmítnutí. Myšlenkové experimenty jsou tak často odkázány pouze do role názorných pomůcek bez další hodnoty. Snažím se ukázat, že existuje ještě třetí význam myšlenkových experimentů, význam dialektický. Vhodně použitý myšlenkový experiment může v kritické diskusi sloužit jako „přenašeč důkazního břemene”, tj. dokáže vyvolat argumentační tlak na protistranu. Imaginární scénář může za jistých okolností fungovat jako legitimní argument, aniž bychom však nutně museli předpokládat silný epistemický význam myšlenkových experimentů. Myšlenkové experimenty tak mohou být víc než jen líbivé ornamenty, zároveň ale nejsme zavázáni k obhajobě problematické epistemické teze.klíčová slova: myšlenkový experiment, epistemologie, důkazní břemeno. (shrink)

V textu představuji dva přístupy k argumentační analýze: neformálně-logickou analýzu založenou na práci Ralpha H. Johnsona a J. Anthonyho Blaira a argumentační schémata od Douglase Waltona. V první části definuji oba dva přístupy a vysvětluji jejich vzájemný vztah. Dále vysvětluji základní pojmy obou přístupů – definuji argument, interní argument, implicitní premisu a PZ-strukturu, argumentační schéma a kritické otázky. Věnuji se i popisu jejich výhod a nevýhod. V druhé, praktické části textu aplikuji definované nástroje na video Přemluv bábu. Formuluji tři (...) výzkumné otázky, na které odpovídám. V rámci odpovědi na první předkládám PZ-strukturu argumentace z videa. Záměrem druhé otázky je identifikace argumentačních schémat v analyzované struktuře, kde považuji za nejdůležitější argument apelující na strach. Účelem poslední otázky je hledání odpovědí na kritické otázky související s identifikovaným schématem. Docházím k závěru, že protagonisté argumentu neodpovídají na otázky uspokojivě. Záměrem textu je předložit případovou studii, na které ukážu, jak analyzovat argumentační text pomocí zvolených přístupů. (shrink)

Myšlení Karla Marxe se stalo základem dialekticko-historicko materialistické filosofie a tak zvaného vědeckého komunismu. Marxův filosofický vývoj byl však složitý a před dialekticko-historicko materialistickou a komunistickou fází Marx prošel fází kritického idealismu a byl jedním z mladohegelovských filosofů hlásících se k určitému způsobu interpretace německého filosofa Hegela, kterou byly ospravedlňovány požadavky na radikální společenské změny. Ve stati je ukázáno, že mezi mladší, kriticko-idealistickou, a starší, dialekticko-historicko materialistickou fází je hlubší vztah než temporálně-kauzální či logický, a tento vztah je nazván (...) class='Hi'>implicitní přítomností kriticko-idealistické fáze ve fázi dialekticko-historicko materialistické. V důsledku Marxova a Engelsova zásahu do vývoje komunistického hnutí, ve kterém získali vedoucí ideologickou pozici, se radikálně změnila obhajoba komunismu a na základě Marxova a Engelsova příspěvku vzniká tak zvaný vědecký komunismus a socialismus, který se snaží co nejméně argumentovat morálními důvody, ale budoucí vznik komunismu ospravedlňuje jako nutnost dějin, která vyplývá z vědeckého poznání. Tato transformace komunistického ideálu měla zásadní důsledky pro komunistické hnutí a budoucí vznik socialistických systémů, které se ideologicky dovolávaly Marxova učení. (shrink)

Zatímco v případě otázek rigidity singulárních termínů panuje obecná shoda, v případě rigidity predikátů tomu tak překvapivě není. Záměrem této statě je opřít distinkci rigidní / nerigidní o jasné pojmy, jmenovitě o pojem reference v určité sémantické teorii. V důsledku toho lze podat rigorózní definici pojmu rigidního designátoru individua. Tato definice je pak přímočaře adaptovatelná pro případ pojmu rigidního designátoru třídy individuí (apod.). Tímto je dosaženo nejen obecnosti, ale i vnitřní jednoty teorie rigidity.

Tato má esej vychází z četby knihy Marca de Meye Kognitivní paradigma. Na základě jeho výkladu kognitivního paradigmatu charakterizuji kognitivní pohled, který de Mey zastává. Dále stručně charakterizuji Searlovo pojetí silné umělé inteligence, které vidím jako hlavní cíl, o jehož dosažení by disciplína umělé inteligence měla usilovat. Konečně pak zkoumám, jakým způsobem by se dala vytyčená kognitivní pozice uplatnit při snaze o vytvoření silné umělé inteligence. Průniky, které zde vidím, spočívají především v samotném modelování reprezentací světa, v mnohosti takových modelů (...) schopných spojit se do jednotného celku a v propojení stratifikovaného modelu vnímání s akcemi, jež vede k vytvoření nejprve implicitní a posléze i explicitní podoby znalostí. (shrink)

Článek reflektuje Hayekovy výklady o povaze pravidel. Ukazuje, že jeho pojetí pravidel je extrémně široké a vazba mezi pravidly a pravidelnostmi je nepřijatelně úzká. Následně je nastíněno alternativní - užší - vymezení pojmu pravidla. Nakonec je podrobeno kritice Hayekovo příliš úzké chápání pojmu normativních pravidel a je navrženo jeho širší vymezení.