Predictive Processing theory, hotly debated in neuroscience, psychology and philosophy, promises to explain a number of perceptual and cognitive phenomena in a simple and elegant manner. In some of its versions, the theory is ambitiously advertised as a new theory of conscious perception. The task of this paper is to assess whether this claim is realistic. We will be arguing that the Predictive Processing theory cannot explain the transition from unconscious to conscious perception in its proprietary terms. The explanations offer (...) by PP theorists mostly concern the preconditions of conscious perception, leaving the genuine material substrate of consciousness untouched. (shrink)

In this review, we deal with two central questions of consciousness how and why, and we outline their possible future development. The question how refers to the empirical endeavor to reveal the neural correlates and mechanisms that form consciousness. On the other hand, the question why generally refers to the “hard problem” of consciousness, which claims that empirical science will always fail to provide a satisfactory answer to the question why is there conscious experience at all. Unfortunately, the hard problem (...) of consciousness will probably never completely disappear because it will always have its most committed supporters. However, there is a good chance that its weight and importance will be highly reduced by empirically tackling consciousness in the near future. We expect that future empirical endeavor of consciousness will be based on a unifying brain theory and will answer the question as to what is the function of conscious experience, which will in turn replace the implications of the hard problem. The candidate of such a unifying brain theory is predictive coding, which will have to explain both perceptual consciousness and conscious mind-wandering in order to become the truly unifying theory of brain functioning. (shrink)

Práce se zaměřuje na metodologicko-historické aspekty vývoje neurologie. V roce 2001 přišel Marcus Raichle s překvapujícím objevem, který je nyní obecně známý jako teorie Default Mode Network. DMN s sebou kromě nových poznatků o mozkové aktivitě přináší i kompletní přehodnocení dosavadních přesvědčení o mozku. Vědecká komunita předpokládala, že mozek je „reflexivním" nástrojem k vnějšímu prostředí a od tohoto přesvědčení odvíjela neurologický výzkum. DMN však přichází s pojetím neurální aktivity, jež není závislá na aktivní stimulaci mozku, což je v přímém protikladu (...) s předchozí výzkumnou tradicí. Současné výzkumy DMN vedou ke zcela novým poznatkům, které nebyly dosažitelné v rámci předchozího paradigmatu. Radikální proměna pojetí aktivity mozku s sebou přináší i nutnost přehodnocení neurologického výzkumu z hlediska metodologie. Stať se zabývá otázkou, zda lze považovat DMN za vědeckou revoluci a nové paradigma neurovědy v kontextu analýzy historických událostí, jež formovaly předchozí a stávající neurovědecký výzkum. (shrink)

We provide a brief overview of the shift toward the intrinsic view of brain activity, describing in particular the structural and functional connectivity patterns of the “Default mode network”. We then consider the Default mode network in a specifically cognitive setting and ask what changes the focus on the Default mode network and other sorts of intrinsic activity require from models put forward by cognitive neuroscientists.

Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají (...) roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu. (shrink)