Cílem studie je zodpovědět otázku, co znamená v interpretujících humanitních či sociálních vědách zkoumat narativně. Interpretace je pojata jako explikace utváření významu. V návaznosti na toto pojetí je identifikována řada interpretačních dilemat. V tomto kontextu je uveden narativní přístup jako řešení těchto dilemat. Je pojednáno o povaze narativní perspektivy, o vztahu narativity a zkušenosti a o povaze narativních dat. Narativní výzkum je chápán jako rekonstrukce způsobů, jakými je utvářen význam narativními prostředky. Narativní interpretace umožňuje pohybovat se pružně a (...) efektivně: 1) mezi explicitními daty a exemplifikačními schématy, 2) mezi jedincem a kulturou, 3) mezi hermeneutikou podezření a hermeneutikou důvěry, 4) mezi částmi a celkem, 5) mezi obsahem a formou, 6) mezi strukturou a funkcí. (shrink)

O presente artigo pretende apresentar e avaliar criticamente o projeto racionalista de David Chalmers e Frank Jackson na interpretação epistêmica da chamada semântica bidimensional. Diferentes versões do aparato formal da semântica bidimensional são lançadas para resolver certos problemas no âmbito da filosofia da linguagem, a saber, dar conta do conteúdo semântico de termos indexicais, produzir uma explicação para os híbridos modais como instâncias do necessário a posteriori e contribuir para o debate acerca da determinação do conteúdo mental. De um modo (...) geral, a semântica bidimensional estipula uma dupla dependência de expressões linguísticas frente a possibilidades ou cenários. Uma das noções centrais para a construção das possibilidades relevantes é a noção de “cenário”. O presente trabalho procura responder a duas objeções aa noção de cenário empregada por David Chalmers em sua interpretação do aparato bidimensional. AbstractThis paper aims at presenting and critically assessing the epistemic interpretation advanced by David Chalmers and Frank Jackson of the two-dimensional semantic framework. Different versions of the formal apparatus of the two-dimensional framework are used to account for philosophical phenomena such as the content of indexical terms, modal hybrids, such as posteriori necessities and the individuation of mental content. Generally, two-dimensional framework stipulates a double dependence of linguistic terms on possibilities or scenarios. One of the central notions for the construction of the relevant kind of possibility is the notion of “scenario”. The aim of the paper is to defend the two- dimensional framework from two objections regarding the notion of scenario. (shrink)

Studie je zaměřena na proces interpretace textu, přičemž sleduje jev nazvaný „iracionální interpretace“. Protiklad racionální – iracionální chápe na základě konceptu Donalda Davidsona, a vychází tedy více z filosofie jazyka a mysli nežli z psychologie. Iracionalita interpretace spočívá v nesoudržnosti přesvědčení interpreta, tedy v narušení logických vazeb mezi jeho jednotlivými přesvědčeními. Na konkrétních příkladech je ukázáno, jak k takovému stavu mysli interpretujícího subjektu může dojít a jaký vliv má na porozumění celému textu. Pojem iracionální interpretace je (...) uvažován na pozadí celé sítě vztahů – interpreta k textu, k autorovi, ke kontextu a k tradici. Tyto vztahy jsou zachyceny pomocí několika schémat zakládajících se na Davidsonových modelech triangulace. Tyto modely ovšem podstatným způsobem modifikuje. Klíčová slova: interpretace – iracionalita – přesvědčení – vnitřní nesoudržnost – triangulace. (shrink)

Při úvaze o vztahu Heideggera ke Kantovi, jak je znázorněn v textu Kant a problém metafyziky, není ústřední obsahové kritérium, tzn. rozbor toho, co se o Kantovi píše. Důležitější je zjistit, proč mohl Heidegger uplatnit svůj specifický postup a na základě jakých sémantických a pragmatických presupozic tak učinil. Již krátce po vydání této práce se objevila stanoviska, podle kterých jsou Kantovy texty vždy podřízeny zájmům a chodu Heideggerova uvažování o filosofii. Podle nich nakládá Heidegger s Kantem jako s myslitelem, jenž (...) sice připadl na myšlenku původnosti bytí, ale nedotáhl ji do žádoucí podoby. To je úkol, který čeká na samotného Heideggera. Předložená studie rovněž obhajuje hledisko, že v dané knize nevznikl nějaký koncepční obraz Kantovy metody, ale jen kostra Heideggerova výkladu své vlastní filosofie, která postrádá jakékoli ověření vědeckými prostředky. Věnuje se otázce, proč si Heidegger vybral právě Kanta, k němuž měl původně negativní vztah, a zkoumá předpoklady, které si Heidegger vytvářel k tomu, aby mohl pokračovat od nedokončeného Bytí a času k tomu, co bylo jeho prvořadým cílem - k metafyzice lidské existence. Z nich měl zásadní úlohu předpoklad „nedořečeného Kanta”; Heidegger oznámil, že Kant psaných spisů (zejména KČR) není Kantem toho, co mohlo být, ale nebylo vyřčeno, a z toho pro sebe odvodil, že svou intepretací dovede Kanta ke zdárnému konci. Studie ukazuje na rozpory, které vyvstávaly při snaze o vyložení kritické filosofie jejím heideggerovským ohýbáním podle předem přijatých účelů. Významná část studie pojednává o přizpůsobivosti Heideggerova myšlení nacistické ideologii nejen v letech 1933-1945, ale již v době před vydáním Bytí a času, stejně jako v desetiletích po zničení hitlerovského režimu. Končí zjištěním, že po Heideggerovi zbyla jen jeho „metafyzika árijské smrti”, pro niž se v dějinách novější filosofie hledá místo velmi nesnadno. (shrink)

Cílem předloženého příspěvku je přiblížit Whiteheadovo specifické pojetí původně platónského pojmu „schránka“ (hypodoché), který v souvislosti se svou procesuální koncepcí Whitehead chápe jako osobní jednotu vyjadřující svým strukturálním charakterem obecný princip, jímž se řídí složení celku naší skutečnosti. Autor nejprve ve stručnosti naznačuje Platónovo vlastní pojetí hypodoché. Whiteheadovo specifické pojetí tohoto pojmu, jež je v základních rysech přiblíženo v dalším kroku, autorovi pak následně dovoluje podstatně popsat jeho možné konotace s pojmem „nadčasové skutečnosti“ (eternal objects). V samém závěru příspěvku se (...) autor pokouší nalézt odpověď na neméně zásadní filosofickou otázku, tj. na to, co ve skutečnosti odpovídá onomu principiálnímu popisu Whiteheadova pojmu „nadčasové skutečnosti“, a pro případ potřeby sledování směru dalšího bádání předznačuje, že jedna možná odpověď se nabízí v systémové teorii Ludwiga von Bertalanffyho. (shrink)

Úvahy spojené s náhodností se v evropské historii objevují poměrně pozdě, na přelomu středověku a novověku. Týkají se zpočátku šancí výhry v různých hrách či situacích a později přecházejí k zavedení pravděpodobnosti klasické a geometrické. Počet pravděpodobnosti je z matematického hlediska završen Kolmogorovovou axiomatickou teorií. Ve způsobu vnímání a interpretace pravděpodobnosti však přetrvává mnoho otevřených otázek, problémů a paradoxů, jako například řešení Bertandovy úlohy. Čtyři hlavní směry v pojetí pravděpodobnosti (logické, četnostní, subjektivní a propenzitní) úzce souvisejí se způsobem vnímání (...) náhodnosti (epistemologickým nebo ontologickým). Úvahy o vývoji vnímání náhodnosti a interpretace pravděpodobnosti přinášejí schopnost orientovat se v základních principech a poznatcích vědy a přispívají k hlubšímu pochopení celé problematiky. (shrink)

Příspěvek se zaměřuje na zavádějící příběh o tzv. kodaňské interpretaci kvantové mechaniky, již jako údajně nerozpornou či jednotnou vytvořili a sdíleli na základě tzv. kodaňského ducha kvantové teorie její tvůrci v roce 1927. Článek bude vycházet z role, kterou v tomto příběhu sehráli především N. Bohr a W. Heisenberg. První část příspěvku seznamuje s variacemi toho, co se v literatuře považuje za kodaňskou interpretaci. Druhá část odhaluje, že zatímco kvantová mechanika vznikla ve dvacátých letech 20. století, kodaňská interpretace je (...) veskrze problematickým a především Heisenbergovým produktem z let padesátých. Jednou z hlavních motivací, kvůli níž vystoupil s tzv. kodaňskou interpretací, byla obrana vůči množícím se kritikám obhájců kvantové teorie. Jelikož mezi členy tzv. kodaňské školy nepanovala žádná jednotná či nerozporná interpretace kvantové mechaniky, zaměřuje se poslední část příspěvku na několik vybraných rozdílů hlavně mezi Bohrovým a Heisenbergovým výkladem kvantové teorie. (shrink)

Em 'Aventuras da Interpretação', Manuel Maria Carrilho propõe um diversificado conjunto de reflexões sobre a cultura contemporânea, que vão, entre outros temas, da ecologia à linguagem, da história à política, das justiça aos media. Nelas assume-se uma matriz filosófica que valoriza, por um lado, o modo como as ideias se transformam em articulação com os seus efeitos e, por outro, como elas são solidárias com os contextos históricos.

[On Hintikka’s Alternative Interpretation of “Cogito, ergo sum”.].

Neste livro, o autor estabelece a comparação básica entre as antropologias de Lévi-Strauss e Geertz, consideradas muitas vezes como antagônicas. Indispensável para estudiosos do tema.

Carolina Maria de Jesus, a partir de seu "Quarto de Despejo", inspira o diálogo transdisciplinar entre a psicanálise, o direito e a literatura, nos artigos reunidos neste livro. Como a obra de Carolina e o diálogo acadêmico inspirado por ela pode nos auxiliar a pensar sobre e a lutar contra o racismo? Fazendo circular e acreditando na força que a palavra tem de desconstruir as ficções psíquicas e políticas que organizam nosso pacto social. Essa é a aposta que anima a (...) pesquisa cujos primeiros resultados estão neste livro. Partimos da hipótese de que o racismo é uma construção histórico-libidinal e que pode ser desfeita. Dentre os códigos fascistas que organizam o desejo, o racismo se destaca (dentre o machismo, a homofobia, por exemplo) por tentar situar a alteridade num determinado grupo de pessoas de forma a controlá-la, subjugá-la. Esse desejo de distinção provém, em grande medida, da angústia produzida pela presença da alteridade dentro do próprio sujeito. Há algo em um livro como o de Carolina que é preciso ser destacado: trata-se de uma resposta singular a um pacto social perverso, organizado pelo racismo. É preciso pensar nos efeitos afetivos que tal resposta, endereçada como um "diário de uma favelada", produz em cada um(a) de seus (suas) leitores(as). (shrink)

Neste livro, o autor estabelece a comparação básica entre as antropologias de Lévi-Strauss e Geertz, consideradas muitas vezes como antagônicas. Indispensável para estudiosos do tema.

[Heidegger’s “always still an interpretation” of Kant].

O objetivo deste artigo é analisar a interpretação pragmatista da tradição da Teoria Crítica, e o papel que as idealizações neokantianas assumem nesta interpretação. Tentaremos mostrar que, em uma interpretação pragmatista, o cerne da Teoria Crítica consiste em uma tensão argumentativa vinculada à estruturação comunicativo-discursiva típica das sociedades democráticas contemporâneas, como estruturação que confere às discussões práticas um papel primordial na dinâmica social concreta. Partindo de uma análise das diferenças entre as perspectivas antiga e moderna de compreensão da discussão prática, (...) procuramos mostrar que, no âmbito das discussões práticas modernas ou contemporâneas, as idealizações neokantianas assumem um papel central, definido através da oposição a fatores objetivos ou objetivados, alheios à racionalidade, que admitidamente afetam tais discussões. Nesse contexto, as idealizações neokantianas se configuram como suposições idealizadoras, com as quais os participantes das discussões não podem deixar de em alguma medida se comprometer. AbstractThe aim of this paper is to analyze the pragmatist interpretation of Critical Theory, and the role that the neo-kantians idealizations assume in this interpretation. We argue that, in the pragmatist interpretation, the core of Critical Theory is located in an argumentative tension linked to the communicative and discursive structuring typical of the contemporary democratic societies, as a structuring which gives to the practical discussions a primordial role in the concrete dynamics of society. Starting from an analysis of the differences between the ancient and the modern perspectives of comprehension of practical discussion, we argue that, in the context of the modern or contemporary practical discussions, the neo-kantians idealizations assume a key role, defined by the opposition to objective or objectified elements, which are alien to rationality, and affect such discussions. In this context, the neo-kantians idealizations take the figure of idealizing suppositions, with which the participants cannot help engaging. (shrink)

'Subjetividade e Literatura' tem como ponto de partida o movimento historiográfico do final do século XX. Reúne 16 estudos - e pesquisadores de diferentes áreas do conhecimento - que procuram fundir literatura e história, ou contos e psicanálise, ou ainda arte e romance, objetivando estabelecer uma forma de compreender a realidade culturalmente construída. Esta obra trata da subjetividade, mas também trata de livros, de como eles descrevem - ou interpretam - o que as pessoas percebem e sentem.

David Miller v pracích Critical Rationalism a Out of Error se jako jeden z mála Popperových žáků snaží nejen o vysvětlení a obhájení Popperova kritického racionalismu, ale zároveň i o jeho další rozvinutí. Millerovo znovunastolení kritického racionalismu ovšem předpokládá, že k racionálnímu jednání není třeba žádných „dobrých důvodů“, ale jen argumentů. Uvedená stať se zaměřuje právě na tuto otázku existence tzv. „dobrých důvodů“ ve spojení s racionalitou a racionálním rozhodováním a ukazuje, že Millerův požadavek neexistence „dobrých důvodů“ je nejen příliš (...) radikální, ale i nepřijatelný z hlediska Popperova nebo Musgravova pojetí kritického racionalismu. (shrink)

Book review on Jindřich Karásek: Diference jako princip vědomí a její překonání. Analýzy a interpretace k problematice vědomí a sebevědomí v německé filosofii od Wolffa po Hegela. Červený Kostelec (Pavel Mervart) 2021, 425 str.

Základní otázkou studie je, zda lze koncept mimésis považovat v současné teorii interpretace za udržitelný, přičemž se zaměřuje na kritiku formulovanou na základě dvou argumentů – tj. buďto se odmítá vztah skutečnosti a uměleckého, resp. literárního díla, nebo se tento vztah připouští, ale odmítá se, že by se vyčerpával pouze vztahem prosté nápodoby. Dále se (v komparativním náhledu) zaměřuje na současné koncepce, které pracují s konceptem mimeze jako s interpretačně funkčním. V závěru se tak ukazuje, že předpoklad vztahu mezi (...) fikcí a skutečností lze v současných teoriích interpretace považovat za přijatelný, a koncept mimésis tak nemusí být překonaným konstruktem (byť za určitých podmínek).The main issue of this study is whether the concept of mimésis can be accepted as a defensible one in a contemporary theory of interpretation. It focuses on the criticism based on the following arguments: either any relation between fiction and reality is rejected or it is claimed that the relation cannot be reduced to mimémis. Further the study focuses on the contemporary theories working succesfully with the concept of mimesis as well. So the study shows that the relation between fiction and reality is an acceptable assumption in a contemporary literary theories, so that the concept of mimesis cannot be considered as an overthrown theoretical construct. (shrink)

Este trabalho apresenta uma interpretação acerca do papel sistemático do movimento lógico na fi- losofia madura de Hegel, bem como, a partir disso, oferece uma hipótese histórico-genética para a compreensão do desenvolvimento da unificação de lógica e metafísica aplicada de maneira consolidada, primeiramente, na Fenomenologia do Espírito. Mais especificamente, extraímos da diferenciação entre a Lógica (die Logik) e o lógico (das logische) um recurso para explicação da noção metacategorial que Hegel possui de seu método de negação autônoma estendido tanto à (...) lógica, quanto à filosofia da natureza e à filosofia do espírito como disciplinas diversas. Doravante, mostraremos como a compreensão metacategorial da negação tem seu surgimento a partir dos ajustes sistemáticos que Hegel realiza ainda em Jena e como a plena aplicação deste método funcionava como ponto resolução de seus impasses filosóficos. (shrink)

V rámci tohoto příspěvku se pokusím zpochybnit dosavadní mainstreamovou interpretaci Leibnizovy metafyziky prostoru, jak ji představil v dopisech anglickému učenci Samuelu Clarkovi. Přestože bývá Leibnizova metafyzika prostoru právě na základě jeho korespondence s Clarkem obvykle považována za ostrý protipól metafyziky Clarkovy, respektive Newtonovy, v rámci tohoto příspěvku poukážu na to, že při zvážení Leibnizovy geometrie zvané „analysis situs“ se taková interpretace stává neudržitelnou. Leibnize nelze považovat za zastánce typicky relačního pojetí prostoru.

Desde os anos 90, a corporeidade vem ocupando um papel cada vez mais central nas explicações das ciências cognitivas. Com isso, surgiram críticas contundentes, tanto do ponto de vista empírico quanto conceitual, à suposição de que a representação é a marca do mental. Apesar disso, cientistas cognitivos parecem relutar em desfazer- se do vocabulário representacionalista. Este artigo tenta lançar luz sobre a questão do suposto representacionalismo de um dos principais paradigmas das ciências cognitivas, o Processamento Preditivo, revisando argumentos pela interpretação (...) não- representacionalista de alguns de seus pontos, assim resgatando a ideia avançada pelas teorias da cognição corporificada segundo a qual a atividade exploratória de um organismo em seu ambiente não exige a geração de modelos representacionais acerca do ambiente. (shrink)

Neste artigo abordo a questão da interpretação de Hegel acerca do conceito de apercepção pura transcendental em Kant. Como procuro mostrar, Hegel inicialmente faz uma análise positiva do argumento kantiano acerca da apercepção, concordando com Kant sobre a unidade e o caráter pensante e autorreferente do eu. Com efeito, para Hegel, Kant elabora uma compreensão muito importante sobre a natureza do conhecimento, ao afirmar que a unidade conceitual da autoconsciência constitui a unidade do objeto. Contudo, por outro lado, Hegel analisa (...) o argumento kantiano sob outra perspectiva, sustentando que Kant não desenvolve coerentemente a tese da unidade da apercepção pura e acaba por considerar a autoconsciência apenas do ponto de vista subjetivo, em uma relação externa com o objeto. Neste contexto, minha leitura é que Hegel incorpora em sua Lógica aquilo que ele concebe como um elemento especulativo no interior do argumento kantiano sobre a apercepção pura transcendental, transformando, assim, a compreensão kantiana sobre o eu penso em sua concepção lógico-especulativa sobre o conceito subjetivo. Nestes termos, dialogo com a interpretação de Robert Pippin em Hegel ́s Idealism, discordando da afirmação do autor, segundo a qual, a concepção hegeliana sobre o conceito na Ciência da Lógica consiste em uma continuidade da concepção kantiana sobre a apercepção pura transcendental. (shrink)

Este artigo visa analisar as implicações existenciais de uma das sentenças principais das Confissões, a saber, “Tu excitas para que se regozije o louvar te, porque nos fizeste para ti e nosso coração está inquieto enquanto não repousar em ti” (I, i, 1). Para esta finalidade, exploramos o pensamento do autor não apenas nesta obra supramencionada, mas também a partir de algumas que a precederam e que nutrem as colocações feitas neste escrito posterior. A tese básica com a qual o (...) autor trabalha é a de que as inquietações existenciais são inerentes ao homem e significam uma demanda por Deus. Além de destacar o significado psicológico da sentença, esclarecemos a equivocada interpretação de que tal condição implicaria nalguma maldição inerente ao homem, afastando a perspectiva pessimista que pode surgir a partir desta leitura. (shrink)

Stanisław Leśniewski postuloval systém logiky a základu matematiky, jenž se do značné míry liší od systému, který navrhli Russell a Whitehead ve své knize Principia Mathematica. Velmi odlišný je zejména Leśniewského kalkul jmen a pojetí jmen, jež jsou jeho součástí. Russellova teorie deskripcí hrála v historii filozofie nesrovnatelně důležitější roli než Leśniewského teorie, proto se snažili někteří Leśniewského pokračovatelé přiblížit Leśniewského pojetí jmen Russellově teorii. Existuje hned několik takových návrhů, tento článek se ale zaměřuje pouze na interpretaci, kterou navrhl Arthur (...) N. Prior. Prior interpretoval Leśniewského pojetí jmen jako třídová jména (class names). Tato interpretace je odmítána tak významnými badateli, jako je Peter Simons nebo Rafal Urbaniak. Podle Simonse neodpovídají třídová jména Leśniewského pojetí ontologie. Urbaniak o třídových jménech napsal, že Prior představil svou interpretaci nejasně. Cílem tohoto článku je ukázat, že pokud je na celý problém nahlíženo z formálního hlediska, může mít Priorovo pojetí opodstatnění. (shrink)

Myšlení Karla Marxe se stalo základem dialekticko-historicko materialistické filosofie a tak zvaného vědeckého komunismu. Marxův filosofický vývoj byl však složitý a před dialekticko-historicko materialistickou a komunistickou fází Marx prošel fází kritického idealismu a byl jedním z mladohegelovských filosofů hlásících se k určitému způsobu interpretace německého filosofa Hegela, kterou byly ospravedlňovány požadavky na radikální společenské změny. Ve stati je ukázáno, že mezi mladší, kriticko-idealistickou, a starší, dialekticko-historicko materialistickou fází je hlubší vztah než temporálně-kauzální či logický, a tento vztah je nazván (...) implicitní přítomností kriticko-idealistické fáze ve fázi dialekticko-historicko materialistické. V důsledku Marxova a Engelsova zásahu do vývoje komunistického hnutí, ve kterém získali vedoucí ideologickou pozici, se radikálně změnila obhajoba komunismu a na základě Marxova a Engelsova příspěvku vzniká tak zvaný vědecký komunismus a socialismus, který se snaží co nejméně argumentovat morálními důvody, ale budoucí vznik komunismu ospravedlňuje jako nutnost dějin, která vyplývá z vědeckého poznání. Tato transformace komunistického ideálu měla zásadní důsledky pro komunistické hnutí a budoucí vznik socialistických systémů, které se ideologicky dovolávaly Marxova učení. (shrink)