Text nabízí přehled disertačních prací, které předložily ženy na filozofické a přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity od jejího založení do roku 1939. Podrobněji se věnuje těm disertačním pracím, které tematicky spadaly do tzv. filozofických věd. V dobovém chápání se jednalo o filozofii, psychologii, pedagogiku a sociologii. Hlavním cílem je představit odborný zájem žen v daném místě a časovém období.

Text nabízí přehled disertačních prací, které předložily ženy na filozofické a přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity od jejího založení do roku 1939. Podrobněji se věnuje těm disertačním pracím, které tematicky spadaly do tzv. filozofických věd. V dobovém chápání se jednalo o filozofii, psychologii, pedagogiku a sociologii. Hlavním cílem je představit odborný zájem žen v daném místě a časovém období.

Fenomenologie není pouze specifická metoda filosofického zkoumání, ale též svébytná filosofická pozice. Husserl je znám a diskutován spíše jako autor právě zmíněné metody, ovšem ta přeci měla sloužit jakožto organon pro vytvoření samostatné filosofické nauky. Proto se bude v příspěvku věnovat pozornost Husserlovu chápání toho, co je to filosofie, a to v kontrastu proti dobově populárním filosofickým pozicím, jimiž byly naturalismus a filosofie světového názoru s jeho nejodpudivější podobou nazývanou Husserlem pejorativně „Tiefsinn“: důvtipná duchaplnost. Husserl zamýšlí odstranit oba zmíněné typy (...) filosofie skutečně přísně vědeckou filosofií, jež bude filosofií fenomenologickou. (shrink)

Abstrakt Stať seznamuje se dvěma koncepcemi stylů – „styly vědeckého myšlení“ historika Alistaira C. Crombieho a „styly uvažování“ filozofa Iana Hackinga – a vyplňuje tak určitou mezeru v českém prostředí, kde jim zatím nebyla věnována patřičná pozornost. Na úvod bude představena historická koncepce Crombieho, která styly používá jako organizující kategorie pro výklad dějin západní vědy, a následně jejich Hackingova transformace ve filozofické kategorie uplatnitelné i v současné vědě. V návaznosti na to budou stručně nastíněny okolnosti jejich vzniku, vzájemné odlišnosti a (...) recepce dalšími autory. Těžiště statě spočívá v uvedení stylů do souvislosti s objektivitou, protože pro Crombieho i Hackinga jsou právě styly tím, co konstituuje vědeckou objektivitu. Odlišné pojetí objektivity v různých disciplínách je pak výsledkem ontologické mnohosti zkoumaných objektů i teoretické a metodologické plurality, mající původ právě v historicky odlišných stylech vědy. To bude ilustrováno na příkladu pravděpodobnostního a statistického stylu, který Hacking v několika svých prací detailně rozpracoval. (shrink)

Předneseno v Brně 13. října 2009, přeložil Jakub Mácha.

Many scientific disciplines rely on the construction and use of models: biomedical sciences are no exception. This PhD thesis addresses several aspects of the practice of scientific modeling. First, I discuss the nature of modeling as such, proposing a novel, complementary account of scientific modeling which I term the experimentation-driven modeling account and which drives the construction of mechanistic models in many fields of biological and biomedical research, such as cancer immunology. Second, I scrutinize an objection to the mechanistic account (...) of explanation according to which the account fails to accommodate the common practice of idealizing difference-making factors. I argue that this objection ultimately fails because it is riddled with a number of conceptual inconsistencies. Third, I analyze the roles of similarity judgments in some fields of cancer research which employ a variety of mouse models to learn about the disease mechanisms, arguing that by appreciating the epistemic complexities it is possible to shed new light on more general philosophical debates regarding scientific representation. Fourth, mechanisms can also be studied using more theoretical apparatus in the form of simulations. I investigate an example of an agent-based model used to model the outbreak of SARS-CoV-2... (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

Když jsem v roce 1992 začínal na filosofické fakultě UK přednášet teorii sémantiky, cítil jsem intenzivní potřebu poskytnout studentům nějaký učební text. O překotném vývoji tohoto interdisciplinárního oboru, který odstartovalo v sedmdesátých letech úspěšné “zkřížení logiky s lingvistikou” Richardem Montaguem a dalšími a který se nezpomalil dodnes, totiž v češtině neexistovaly prakticky žádné zprávy (s čestnou výjimkou přístupu tzv. transparentní intenzionální logiky, který byl dílem českého emigranta Pavla Tichého a o kterém u nás psal Pavel Materna). Přehledové publikace, jaké jsou (...) potřeba pro někoho, kdo se chce v dané problematice zorientovat, se ovšem v té době i po světě teprve začínaly objevovat: v roce 1990 vyšla kniha An Introduction to Semantics Gennara Chierchii a Sally McConell-Ginnetové a v roce 1991 vydala skupina holandských logiků pod kolektivním pseudonymem L.T.F. Gamut dvousvazkovou knihu Language and Meaning. Za této situace jsem se pokusil co nejrychleji sepsat učební text, který by moji studenti i jiní zájemci o sémantiku mohli použít; a protože o jeho vydání paradoxně projevila větší zájem filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (kde jsem já osobně nikdy neučil; ale zájem o sémantiku tam neúnavně podněcoval a vydání mého textu tam zprostředkoval kolega Materna) než filosofická fakulta mojí domovské Karlovy univerzity, vyšel tento text v Brně, a to pod názvem Úvod do teoretické sémantiky. (shrink)

Pojem řádu má své veliké dějiny od předsókratiků až k H. Kringsovi, který v roce 1941 vydává knihu Ordo. U nás se pojmu řádu a řádovosti věnoval po celý život ze­jména brněnský a olomoucký myslitel J. L. Fischer (1894–1973). Idea řádu byla také jedním z pilířů jeho skladebné filosofie, jež měla základní problémy moderní společnosti vyřešit účinněji než marxismus. Současně s „laickým“ Fischerem usilovala v kritických 30. letech dvacátého století o nastolení kýženého řádu vyhraněně katolická skupina sou­středěná kolem tehdy nově (...) založené revue Řád. Oběma pólům šlo sice o podobný cíl (skoncovat s vládou neblahého kapitalismu), ale neporozuměly si pro různost svých věr. Toto osudové neporozumění bychom měli především na univerzitách v Brně a Olomou­ci napravovat využitím odkazu W. C. Smithe, který zásadně rozlišil setrvačnou tradiční víru (belief) a otevřenou víru všech opravdu tvůrčích lidí (faith). Takovou víru měl totiž podle autora také a snad především nový řád usilovně hledající Josef Ludvík Fischer. (shrink)

V letošním roce uplynulo 90 let ode dne, kdy se v Brně narodil geniální německý logik a matematik Kurt Gödel; člověk, který způsobil v moderní matematické logice převrat hlubší než byl ten, k jakému došlo v moderní fyzice díky lidem jako byli Einstein, Heisenberg a Bohr. Během svého života, stráveného z větší části nejprve ve Vídni a potom v Princetonu v USA, publikoval celou řadu prací, které měly pro matematickou logiku zcela zásadní význam; oním skutečným mezníkem, který mu zajistil trvalé (...) místo nejen v Pantheonu logiků a matematiků, ale i mezi velikány lidského myšlení vůbec, však byl jeho důkaz “neúplnosti formální aritmetiky”. (shrink)

Práce se zaměřuje na metodologicko-historické aspekty vývoje neurologie. V roce 2001 přišel Marcus Raichle s překvapujícím objevem, který je nyní obecně známý jako teorie Default Mode Network. DMN s sebou kromě nových poznatků o mozkové aktivitě přináší i kompletní přehodnocení dosavadních přesvědčení o mozku. Vědecká komunita předpokládala, že mozek je „reflexivním" nástrojem k vnějšímu prostředí a od tohoto přesvědčení odvíjela neurologický výzkum. DMN však přichází s pojetím neurální aktivity, jež není závislá na aktivní stimulaci mozku, což je v přímém protikladu (...) s předchozí výzkumnou tradicí. Současné výzkumy DMN vedou ke zcela novým poznatkům, které nebyly dosažitelné v rámci předchozího paradigmatu. Radikální proměna pojetí aktivity mozku s sebou přináší i nutnost přehodnocení neurologického výzkumu z hlediska metodologie. Stať se zabývá otázkou, zda lze považovat DMN za vědeckou revoluci a nové paradigma neurovědy v kontextu analýzy historických událostí, jež formovaly předchozí a stávající neurovědecký výzkum. (shrink)

L'ed. delle Obligationes si basa su quattro mss.: Praha, Knihovni Metropolitni Kapituly, M.CXLV ; Oxford, New College, E 289 ; Praha, Státní Knihóvna CSR, VIII E 11 ; Salamanca, Biblioteca de la Universidad, 2358 . Nell'introduzione l'A. prende in esame la tradizione manoscritta delle opere di Giovanni Tarteys, fornendo anche una breve notizia biografica di questo magister artium attivo ad Oxford tra la fine del Trecento e gli inizi del Quattrocento. Segue un'analisi comparata del De Obligationibus di Giovanni con (...) le trattazioni analoghe di altri maestri, tra i quali Rodolfo Strode, Gualterio Burley, Paolo da Venezia e Giovanni Wyclif. Discussi infine i criteri di edizione. (shrink)

Věda a vědecká práce jsou dle obecně přijatého axiomu považovány za něco, co generuje vědecké objevy, a tím pozitivně posouvá lidskou civilizaci směrem dopředu. Vědeckým objevům v určitých oblastech však vytváří bariéry základní vlastnost široké skupiny jevů - neměřitelnost. Zejména ve společenských vědách je neměřitelnost jevu spojena s absencí tzv. tvrdých dat, která omezuje okruh metod, jež by mohly být aplikovány v cestě za vědeckým objevem. Existuje však metoda, která si klade za cíl eliminovat tento deficit a s jejíž pomocí (...) lze, pří dodržování zásad správného použití, kvantifikovat proměnné, které se zdají být na první pohled neměřitelné. Tato metoda se nazývá škálování. Text příspěvku pojednává o přístupu filozofie a metodologie vědy k neměřitelným faktorům a jejich potenciální kvantifikaci pomocí jednorozměrné šalovací metody nazvané Likertovo škálování. Stať paperu se věnuje popisu této metody, analýze jejích kladů a záporů a detailnímu návodu na její aplikaci. V závěru je zodpovězena otázka, zda má pro vědce smysl věnovat čas studiu nových metod (např. právě škálování), když toto pro vědce vzdělaného v určitém oboru generuje velmi vysoké náklady obětované příležitosti? Studium nových metod smysl rozhodně má, neboť obětovaná příležitost je dle výkladu středního proudu v ekonomii označována jako "druhá nejlepší varianta" za podmínky dokonalé informovanosti o dostupných alternativách. Bez uspokojivé znalosti studovaných nových metod však nemůžeme označit doposud aplikovanou metodu za nejvhodnější - to je hlavní argument podporující studium nových metod. (shrink)

Článek seznamuje s kritikou psychologismu v logice, která je jedním z hlavních témat Husserlových Prolegomen k čisté logice. Psychologismus v logice spočíval v podstatě v tom, že logika byla chápána jako součást psychologie, příp. že psychologie se považovala za jediný a dostatečný teoretický základ logiky. Pozornost je věnována dvěma hlavním liniím kritiky psychologismu, které se v tomto Husserlově díle objevují. První z nich vychází z analýzy povahy zákonů čisté logiky (zákon sporu, sylogistické figury aj.). Analýza ukazuje, že tyto zákony se (...) nemohou zakládat na empirických psychologických pravidlech, a psychologie (jako empirická věda) tudíž nemůže být základem logiky. Druhá linie Husserlovy kritiky psychologismu v logice směřuje k prokázání vnitřní rozpornosti psychologistického stanoviska, jsou-li z něj vyvozeny jeho nejzazší důsledky. Tato rozpornost spočívá v tom, že psychologismus na jedné straně vystupuje jako vědecká teorie, na straně druhé však svou základní tezí popírá některé z nutných podmínek možnosti každé vědecké teorie vůbec, a tím sám sebe ruší jako teoreticky věrohodnou tezi. Závěrem upozorníme na jedno z pokračování boje proti psychologismu v rané fenomenologické tradici, a to na Ingardenovu kritiku psychologismu v pojetí literárního díla.The article outlines some of the main argumentation-strategies deployed by Husserl in his famous critique of the psychologistic logic in Prolegomena to pure logic. Fundamentally, the psychologism in logic consisted in considering logic to be a part of psychology, resp. in considering psychology as the exclusive and sufficient foundation of logic. The attention is given to the two main lines of argumentation against psychologism appearing in the work of Husserl. The starting point of the first one is an analysis of the laws of pure logic (principle of contradiction, the figures of syllogism etc.). It shows that these laws can not be based on mere empirical rules of psychology, and thus psychology (as an empirical discipline) can not be the foundation of logic. The second line of Husserl’s critique of psychologism aims at showing the contradictions in the psychologistic standpoint that become visible if one uncovers its ultimate implications. The main contradiction consists in that while psychology claims to be a scientific theory it contradicts at the same time by its fundamental claim some of the necessary conditions of a scientific theory as such, and thus it cancels itself as a theoretically credible set of claims. Toward the end of the paper the attention is given to one of the continuations of the fight against psychologism in the phenomenological tradition, namely to R. Ingarden’s critique of the psychologism in the conception of the literary work of art. (shrink)

The acquisition of English noun and verb morphology is modeled using a single-system connectionist network. The network is trained to produce the plurals and past tense forms of a large corpus of monosyllabic English nouns and verbs. The developmental trajectory of network performance is analyzed in detail and is shown to mimic a number of important features of the acquisition of English noun and verb morphology in young children. These include an initial error-free period of performance on both nouns and (...) verbs followed by a period of intermittent over-regularization of irregular nouns and verbs. Errors in the model show evidence of phonological conditioning and frequency effects. Furthermore, the network demonstrates a strong tendency to regularize denominal verbs and deverbal nouns and masters the principles of voicing assimilation. Despite their incorporation into a single-system network, nouns and verbs exhibit some important differences in their profiles of acquisition. Most importantly, noun inflections are acquired earlier than verb inflections. The simulations generate several empirical predictions that can be used to evaluate further the suitability of this type of cognitive architecture in the domain of inflectional morphology. (shrink)

_The purpose_ of the article is to comprehend the Husserlian model of constituting temporal modes through the ability of intentional "retentional-protentional" consciousness, as well as to clarify the possibility of interpreting its positions in the reconstruction of the concept of anthropic time. _Theoretical basis._ The theoretical framework of the research includes: 1) the interpretation of the phenomenological reflection of "time-consciousness" by E. Husserl in the context of solving the problem of phased-differentiation of this form of temporality; 2) the concept of (...) anthropic time (V. Khanzhy). _Originality._ For the first time in research literature, the possibilities of applying the ideas of Husserl to the reconstruction of the concept of anthropic time are considered through the interpretation of the phenomenological solution to the problem of temporality, proposed and specified in Husserl’s "time-consciousness" concept. _Conclusions._ The comprehension of the Husserlian model of intentionality of consciousness through the "grasping-from-now" and the constitution of phases of phenomenological time through the component of "exiting-from-now" showed that solving the problem of phased-differentiation of phenomenological time leads to the observation of the impossibility of isolating the modes of past, present, and future as self-sufficient and unconditional. More accurate indications, based on the constitutive intentionality of consciousness on the "grasping-from-now" phases of time (as conventional), are as follows: a) the abilities of retention and recollection are the foundation for the constitution of the past and its connections to the present; b) the perception establishes the basis for the phase of the present itself; c) the possibilities of protention and anticipation (as forms of imagination) constitute the future and its connections to the present. By the concept of retention, Husserl fixes a certain primary memory (the present "now" of a past interval), which enables retaining the past in the present. The category of recollection or secondary memory is used by the philosopher to refer to the self-sufficient reproduction of past experiences (without being joined to present perception). The fundamental difference between recollection and retention is that the former _re-_presents a temporal interval, grasping its content and reproducing it as it was in the past, while in the latter, the perceived duration is presented as a fragment of time that has just passed. According to the German philosopher, the "grasping" of the present phase is performed by perception. Through the constitutive intentionality of consciousness, perception synthesizes the results of primary-actual activity and retentional holding of duration. The second part of the article will present solutions to the following research tasks: 1) analysis of the possibilities of protention and anticipation in constituting the future and its connections with the present; 2) understanding the possibility of using interpreted forms of Husser’s ideas in reconstructing the concept of anthropic time. (shrink)

_Purpose._ To substantiate the definition of technics as the attributive characteristics of a human being and the necessity of its orientation towards human flourishing in the context of new anthropological models of the 21st century. _Theoretical basis._ Correlation between technics, technology and the human essence is examined. The role of technics is traced at different historical stages of human development. Negative and positive effects of digital technology development upon a contemporary human being is analysed in the light of new anthropological (...) models: homo technologicus, homo digitalis and homo eudaimonicus. The content of a new worldview-value paradigm of defining goals of technology is outlined. _Originality._ Transformation of the role of technics correlates with value and worldview shifts in person’s understanding of his/her purpose in both natural and social worlds. Nowadays, philosophical analysis of anthropological dimension of technics and technology opens a horizon for seeking effective solutions in the face of the contemporary challenges and anti-utopian threats by means of focusing on the fact that, indeed, technological development is subordinate to the humanist goal that is flourishing, wellbeing and comprehensive development of a human being. _Conclusions._ The essence of technology reveals not through its functional but anthropogenic definitions in a sense of a source of institutionalization and in a sense of a source of realization of a human way of self-identification and self-objectification of human subjectivity. Technics/technology is the attributive characteristics of human essence and being: a human being is as much human as much he/she is a creator of technics. The purpose of technics is not to master the nature and to transform the world; technics is, above all, a tool of human self-improvement and self-creation through broadening the horizon of human capacities. The analysis of new modern anthropological models shows that it is the orientation of technology/technology towards human flourishing that is, on the one hand, a response to the existential demands of modern man, and on the other hand, a way of preventing future threats related to technological development. (shrink)

Purpose. The article suggested for consideration is aimed at clarifying the shift in human perception from the spatial turn announced by Michel Foucault, to a performative turn. The performative turn has an anthropological footing. It is based on the all-round investigation of the body’s principal role for cultural existence, as a result of a reverse reaction to artificial conceptual gap between space and body, which basically means ignoring the embodiment theme. An example of such theoretical deformation was Edmund Husserl’s “anthropology (...) phobia” revealed and thoroughly analysed by Hans Blumenberg in his critical works. Originality of the approach applied in this research, first and foremost, demonstrates not an abstract phenomenological conception as a theoretical construct, but a phenomenological activity itself, as well as practical work expressing antepredicative experience and solving the problems arising in this complicated process. Applying the Blumenberg’s analysis also allows to peep in the sideline notes of Edmund Husserl himself, which, for their part, acquire special meaning in relation to such a practical turn. Conclusions show the following state of affairs demonstrated by the anthropological and performative shift towards the body theme: 1) absolutisation of space without mentioning its relation to body experience is unreasonable and groundless, like in Husserl’s “anthropology phobia ”; 2) since the ground itself is a metaphorical anthropology basis, anthropology can reveal the structural conditions of perception due to thematic fronting of embodiment; 3) this gives anthropology some compensational features, to avoid false culture and nature dualism; 4) so, the space and body relationship is expressed by the Vehikel-phenomenon of the body itself, by placing, arranging and depicting, and thus replacing something missing and unavailable for direct contemplation, by revealing the spatial infrastructure for object perception, creating the presence conditions and metaphorically marking the contemplation boundary; 5) the depicting arrangement is at the same time a bodily performance, a play, staging and performing, which gives an aesthetic, poetic and emphatic impact on the use of philosophy language, in our case, on the way a phenomenology philosopher works with the language. (shrink)

While the notion of the common good figures frequently in both rhetoric and the inquiries of academic political theory, it is often neither closely examined nor precisely defined. This article examines Aristotle’s use of the idea, focusing primarily on two sets of key texts: first, Politics 1.1–2 and Nicomachean Ethics 1.2; and second, Nic. Ethics 8.9 and Politics 3.7. The first set of texts emphasizes the common good as flourishing and the city as its necessary condition; the second emphasizes the (...) common good as the good of all citizens as distinct from that of the rulers alone and leads to Aristotle’s notion of the generic political regime with its focus on the middle class and the rule of law. The conclusion notes both continuities and discontinuities with and challenges to contemporary politics posed by Aristotle’s view, which is neither as readily supportive of modern political programs nor as opposed to modern practices as is sometimes thought. (shrink)