By definition, pain is a sensory and emotional experience that is felt in a particular part of the body. The precise relationship between somatic events at the site where pain is experienced, and central processing giving rise to the mental experience of pain remains the subject of debate, but there is little disagreement in scholarly circles that both aspects of pain are critical to its experience. Recent experimental work, however, suggests a public view that is at odds with this conceptualisation. (...) By demonstrating that the public does not necessarily endorse central tenets of the “mental” view of pain (subjectivity, privacy, and incorrigibility), experimental philosophers have argued that the public holds a more “body-centric” view than most clinicians and scholars. Such a discrepancy would have important implications for how the public interacts with pain science and clinical care. In response, we tested the hypothesis that the public is capable of a more “mind-centric” view of pain. Using a series of vignettes, we demonstrate that in situations which highlight mental aspects of pain the public can, and does, recognize pain as a mental phenomenon. We also demonstrate that the public view is subject to context effects, by showing that the public’s view is modified when situations emphasizing mental and somatic aspects of pain are presented together. (shrink)

According to standard philosophical and clinical understandings, pain is an essentially mental phenomenon. In a challenge to this standard conception, a recent burst of empirical work in experimental philosophy, such as that by Justin Sytsma and Kevin Reuter, purports to show that people ordinarily conceive of pain as an essentially bodily phenomenon—specifically, a quality of bodily disturbance. In response to this bodily view, other recent experimental studies have provided evidence that the ordinary concept of pain is more complex than previously (...) assumed: rather than tracking only bodily or only mental aspects of pain, the ordinary concept of pain can actually track either of these aspects. The polyeidic analysis of the folk concept of pain, as proposed by Emma Borg et al., captures this complexity. Whereas previous empirical support for the polyeidic view has focused on the context-sensitivity of the folk concept of pain, here we discuss individual differences in people’s ‘pain priors’—namely, their standing tendencies to think of pain in relatively mind-centric or body-centric ways. We describe a preliminary empirical study and present a small number of findings, which will be explored further in future work. The results we discuss are part of a larger programme of work which seeks to integrate philosophical pain research into clinical practice. For example, we hypothesise that variations in how patients with chronic pain are thinking about pain could help predict their responses to treatment. (shrink)

Both patients and clinicians frequently report problems around communicating and assessing pain. Patients express dissatisfaction with their doctors and doctors often find exchanges with chronic pain patients difficult and frustrating. This chapter thus asks how we could improve pain communication and thereby enhance outcomes for chronic pain patients. We argue that improving matters will require a better appreciation of the complex meaning of pain terms and of the variability and flexibility in how individuals think about pain. We start by examining (...) the various accounts of the meaning of pain terms that have been suggested within philosophy and suggest that, while each of the accounts captures something important about our use of pain terms, none is completely satisfactory. We propose that pain terms should be viewed as communicating complex meanings, which may change across different communicative contexts, and this in turn suggests that we should view our ordinary thought about pain as similarly complex. We then sketch what a view taking seriously this variability in meaning and thought might look like, which we call the “polyeidic” view. According to this view, individuals tacitly occupy divergent stances across a range of different dimensions of pain, with one agent, for instance, thinking of pain in a much more “bodycentric” kind of way, while another thinks of pain in a much more "mindcentric” way. The polyeidic view attempts to expand the multidimensionality recognised in, e.g., biopsychosocial models in two directions: first, it holds that the standard triumvirate— dividing sensory/cognitive/affective factors— needs to be enriched in order to capture important distinctions within the social and psychological dimensions. Second, the polyeidic view attempts to explain (at least in part) why modulation of experience by these social and psychological factors is possible in the first place. It does so by arguing that because the folk concept of pain is complex, different weightings of the different parts of the concept can modulate pain experience in a variety of ways. Finally, we argue that adopting a polyeidic approach to the meaning of pain would have a range of measurable clinical outcomes. (shrink)

Both patients and clinicians frequently report problems around communicating and assessing pain. Patients express dissatisfaction with their doctors and doctors often find exchanges with chronic pain patients difficult and frustrating. This chapter thus asks how we could improve pain communication and thereby enhance outcomes for chronic pain patients. We argue that improving matters will require a better appreciation of the complex meaning of pain terms and of the variability and flexibility in how individuals think about pain.We start by examining the (...) various accounts of the meaning of pain terms that have been suggested within philosophy and suggest that, while each of the accounts captures something important about our use of pain terms, none is completely satisfactory. We propose that pain terms should be viewed as communicating complex meanings, which may change across different communicative contexts, and this in turn suggests that we should view our ordinary thought about pain as similarly complex. We then sketch what a view taking seriously this variability in meaning and thought might look like, which we call the “polyeidic” view. According to this view, individuals tacitly occupy divergent stances across a range of different dimensions of pain, with one agent, for instance, thinking of pain in a much more “body-centric” kind of way, while another thinks of pain in a much more “mind-centric” way. The polyeidic view attempts to expand the multidimensionality recognised in, e.g., biopsychosocial models in two directions: first, it holds that the standard triumvirate—dividing sensory/cognitive/affective factors—needs to be enriched in order to capture important distinctions within the social and psychological dimensions. Second, the polyeidic view attempts to explain why modulation of experience by these social and psychological factors is possible in the first place. It does so by arguing that because the folk concept of pain is complex, different weightings of the different parts of the concept can modulate pain experience in a variety of ways. Finally, we argue that adopting a polyeidic approach to the meaning of pain would have a range of measurable clinical outcomes.Clinical Implications: First, by making a subject’s tacit beliefs about pain explicit it will be possible to create a more open, shared space for pain communication and support a move away from purely quantitative measures of pain towards more discursive pain narratives. Secondly, the polyeidic view might provide a mechanism for predicting who will do well or badly from cognitive interventions for pain management, allowing more efficient use of healthcare resources. Finally, the polyeidic approach might also contribute to the creation of more nuanced cognitive interventions by elucidating the pre-conscious beliefs that influence a subject’s experience of pain. (shrink)

Experiential evidence shows that pain is associated with common meanings. These include a meaning of threat or danger, which is experienced as immediately distressing or unpleasant; cognitive meanings, which are focused on the long-term consequences of having chronic pain; and existential meanings such as hopelessness, which are more about the person with chronic pain than the pain itself. This interdisciplinary book - the second in the three-volume Meanings of Pain series edited by Dr Simon van Rysewyk - aims to better (...) understand pain by describing experiences of pain and the meanings these experiences hold for the people living through them. The lived experiences of pain described here involve various types of chronic pain, including spinal pain, labour pain, rheumatic pain, diabetic peripheral neuropathic pain, fibromyalgia, complex regional pain syndrome, endometriosis-associated pain, and cancer-related pain. Two chapters provide narrative descriptions of pain, recounted and interpreted by people with pain. Language is important to understanding the meaning of pain since it is the primary tool human beings use to manipulate meaning. As discussed in the book, linguistic meaning may hold clues to understanding some pain-related experiences, including the stigmatisation of people with pain, the dynamics of patient-clinician communication, and other issues, such as relationships between pain, public policy and the law, and attempts to develop a taxonomy of pain that is meaningful for patients. Clinical implications are described in each chapter. This book is intended for people with pain, their family members or caregivers, clinicians, researchers, advocates, and policy makers. (shrink)

Philosophers often assume that folk hold pain to be a mental state – to be in pain is to have a certain kind of feeling – and they think this state exhibits the classic Cartesian characteristics of privacy, subjectivity, and incorrigibility. However folk also assign pains (non-brain-based) bodily locations: unlike most other mental states, pains are held to exist in arms, feet, etc. This has led some (e.g. Hill 2005) to talk of the ‘paradox of pain’, whereby the folk notion (...) of pain is inherently conflicted. Recently, several authors have rejected the paradox view, arguing instead that folk hold a univocal, bodily view (i.e. pains are properties of various body parts, not of minds). This paper presents six objections to the bodily view of the folk concept of pain. We then outline a direction for future research – the ‘polyeidic approach’ – whereby the folk notion of pain is held to encompass various divergent (potentially conflicting) strands and we suggest that certain problems surrounding the treatment and communication of pain might be usefully be viewed through the lens of the polyeidic approach. (shrink)

According to standard philosophical and clinical understandings, pain is an essentially mental phenomenon (typically, a kind of conscious experience). In a challenge to this standard conception, a recent burst of empirical work in experimental philosophy, such as that by Justin Sytsma and Kevin Reuter, purports to show that people ordinarily conceive of pain as an essentially bodily phenomenon—specifically, a quality of bodily disturbance. In response to this bodily view, other recent experimental studies have provided evidence that the ordinary (‘folk’) concept (...) of pain is more complex than previously assumed: rather than tracking only bodily or only mental aspects of pain, the ordinary concept of pain can actually track either of these aspects. The polyeidic (or ‘many ideas’) analysis of the folk concept of pain, as proposed by Emma Borg et al., captures this complexity. Whereas previous empirical support for the polyeidic view has focused on the context-sensitivity of the folk concept of pain, here we discuss individual differences in people’s ‘pain priors’—namely, their standing tendencies to think of pain in relatively mind-centric or body-centric ways. We describe a preliminary empirical study and present a small number of findings, which will be explored further in future work. The results we discuss are part of a larger programme of work which seeks to integrate philosophical pain research into clinical practice. For example, we hypothesise that variations in how patients with chronic pain are thinking about pain could help predict their responses to treatment. (shrink)

This study examines how codes of conduct, monitoring, and penalties for dishonest reporting affect reporting honesty in an online labor market setting. Prior research supports the efficacy of codes of conduct in promoting ethical behavior in a variety of contexts. However, the effects of such codes and other methods have not been examined in online labor markets, an increasingly utilized resource that differs from previously examined settings in several key regards (e.g., transient workforce, lack of an established culture). Leveraging social (...) norm activation theory, we predict and find experimental evidence that while codes of conduct and monitoring without economic penalties are ineffective in online settings, monitoring with economic penalties activates social norms for honesty and promotes honest reporting in an online setting. Further, we find that imposing penalties most effectively promotes honest reporting in workers who rate high in Machiavellianism, a trait that is highly correlated with dishonest reporting. In fact, while in the absence of penalties we observe significantly more dishonest reporting from workers who rate high versus low in Machiavellianism, this difference is eliminated in the presence of penalties. Implications of these findings for companies, researchers, online labor market administrators, and educators are discussed. (shrink)

Boundary extension is a memory phenomenon in which an individual reports seeing more of a scene than they actually did. We provide the first examination of boundary extension in individuals diagnosed with depression, hypothesising that an overemphasis on pre-existing schema may enhance boundary extension effects on emotional photographs. The relationship between boundary extension and overgeneralisation in autobiographical memory was also explored. Individuals with (n = 42) and without (n = 41) Major Depressive Disorder completed a camera paradigm task utilising positive, (...) negative, and neutral stimuli. Across all participants, positive (d = 0.37) and negative (d = 0.66) stimuli were extended more than neutral stimuli. This effect did not differ between depressed and never-depressed participants. Across all participants, images containing objects were extended more than images containing faces. An association was also evident between extension effects in memory for perceptual space and extensions of autobiographical memory across time. (shrink)

The management literature is not short of tools for helping people to make wiser decisions. This paper outlines another tool so it must be asked how can it justify itself given the substantial work that is already done. We suggest that many tools either fail to properly integrate, or simply lack an analysis of (i) showing how emotions help or hinder solving the problem, (ii) the role of creative and critical thinking and (iii), working out what values are at issue (...) in the problem. These three categories can be integrated into a decision-making procedure through an analysis of the stages of decision making. While the emphasis that is laid on these stages will differ depending upon the problem, we suggest that wise decision making requires (i) gaining an adequate understanding of the situation, (ii) working out what matters, (iii) generating options, (iv) selecting an option on the basis of what matters and (v) carrying out the option. As practical philosophers we must ask how each of these stages can be adequately carried out, and here we seek to show how philosophy, and other disciplines, can help for the three areas we identify above as lacunae. In looking at the role of emotions we base our analysis on the Aristotelian and Stoic notion that the core of emotions is that they are judgements. This analysis allows us to make sense of both the rationalist view that emotions are a hindrance, and the romantic notion that emotions are a help. Wise decision making involves unpacking emotions to see what they can reliably tell us about the situation, our values, potential options and how they can motivate us. We suggest ways this task can be achieved. Critical thinking needs to be employed throughout the decision-making procedure so that we fairly and adequately understand the situation and assess potential values and options. We outline some key skills and interventions that can be employed. Critical thinking needs material to work on so we suggest how creative thinking can be used to reframe the situation, and generate potential values and options. The driving force of making a decision is, or at least should be, the values we wish to realise with our decision; what we think matters. Some decisions are purely prudential and here we draw upon ideas of Nozick, Griffin, Aristotle and Epicurus to suggest ways the decision maker can evaluate their prudential values. For ethical decisions ideas from Mill, Kant and others can help us think through what we wish to achieve. We end with a case study to illustrate how the procedure works in practice. (shrink)

I’d like to begin, if I may, by repeating myself. When I spoke at the Institute’s official launch last June, I quoted W.V. Quine’s remark that logic is an old subject, and since 1879 it has been a great one; and I commented that whatever the truth of this, it is undeniably true that philosophy is an old subject and has been a great one since the 5th century BC. The foundation of an institute of philosophy in the University of (...) London has been, in my opinion, a great thing for philosophy and for the University. Our mission is to promote and support philosophy of the highest quality in all its forms, inside and outside the university. With our programmes of events, fellowships and research facilitation, I think we have been carrying out this mission pretty well since our foundation in 2005. But I have already said enough in public about the Institute. Given the occasion, it is appropriate for me to say something instead about philosophy itself. (shrink)

Georg Simmels philosophisches Werk steht quer zu etablierten Fachgrenzen. Das gilt auch für die "Philosophie des Geldes", in dem sein Interesse an unterschiedlichen Phänomenen des Sozial- und Kulturlebens – Freiheit, Weltanschauung, Gesellschaft, Politik, Religion, Kunst u.v.m – sich bereits abzeichnet, bevor es in den folgenden Jahren in Schriften zur Soziologie, Psychologie, Ästhetik, Kulturtheorie entfaltet wird. Schon der Titel einer "Philosophie des Geldes" ist ein Novum. Hier wird nämlich ein Bereich des sozialen Lebens, das wirtschaftliche Leben, zum Gegenstand der Analyse gemacht, (...) um nicht die Einheit des kulturellen Lebens, sondern um dessen geistige Grundlagen zu untersuchen. In der Selbstanzeige des Buches für den Verlag Duncker & Humblot schreibt Simmel, dass er mehrere Zielsetzungen verfolgt. Zum einen will er die Einseitigkeiten von Idealismus und Materialismus korrigieren und Geschichte respektive Kultur als ein Wechselspiel zwischen materiellen und ideellen Faktoren begreifen. Zum anderen will er den Beweis führen, dass sich von jedem Punkte der gleichgültigsten, unidealsten Oberfläche des Lebens ein Senkbeil in seine letzten Tiefen des menschlichen lebens werfen lässt. Damit ist gemeint, dass jedes Lebensphänomen als ein Aspekt und ein Träger einer Einheit von Sinn angesehen werden kann. Die These ist, dass sich menschliches Leben als Sinngeschehen vollzieht, was sich in allen Lebensvollzügen – vom ästhetischen über das wirtschaftliche bis zum religiösen Handeln – überprüfbar sein muss. Die "Philosophie des Geldes" besteht aus zwei Teilen, einem analytischen und einem synthetischen Teil. Im analytischen Teil wird die systematische und historische Explikation einer allgemeinen Kulturtendenz dargestellt. Es geht um den Befund eines Nebeneinanders zweier Welten, dort die Natur und hier die Welt der Werte, die sich aufeinander beziehen und doch voneinander getrennt entwickeln. Auf die Welt der Werte bezogen, also unsere menschliche Welt, die wir im Denken und Handeln erzeugen und die wir sinnverstehend erschließen können spricht Simmel von einer Entwicklungstendenz, einem Übergang von Substanz- zu Funktionsvorstellungen – vom einem sich verändernden Gebrauch der Kategorien, beispielsweise Mittel/Zweck. Im synthetischen Teil geht Simmel auf die Probleme der menschlichen Lebensführung ein, wozu das Problem von Freiheit und Verpflichtung und auch die Frage gehört, wie wir unserem Leben eine Form geben können, Im instruktiven, das Werk abschließenden Kapitel über den Stil des Lebens mündet die Diagnose der modernen Kultur in die Überlegung, was es für uns heißen könnte, unter den bedingungen eines relativistischen Weltbildes dem eigenen Leben eine Form und Richtung zu geben. Die "Philosophie des Geldes" ist ein großes Werk der Philosophie, in dem es, diesseits der üblichen Trennung in theoretische und praktische Fragen der Philosophie, noch einmal um die letzten Probleme der Philosophie geht. (shrink)

Simmels Buch gehört zu den Werken, die durch die Simmel-Gesamtausgabe, in deren Rahmen die Philosophie des Geldes 1989 erschien, erst wieder nachdrücklich in der Diskussion einer Theorie der Kultur um 1900 und darüber hinaus Berücksichtigung gefunden haben. Vormals v. a. als Soziologe bzw. unter Sozialwissenschaftlern bekannt, hat Simmel seitdem einen Ruf als Philosoph erhalten, der in Wiederaufnahme eines für ihn zeitgenössischen Streites in stellvertretend geführten Debatten erneut gegen das Pejorativum eines bloßen bzw. vulgären, jedenfalls potentiell gefährlichen Relativismus verteidigt wird.

Das vorliegende Handbuch bietet eine umfassende Darstellung von Leben, Werk und Wirkung Georg Simmels. Neben Simmels Herkunft aus den Zusammenhängen einer Völkerpsychologie und früher europäisch-ethnologischer Interessen geht es darum, nächst dem ungleich bekannteren Soziologen v. a. den Philosophen Simmel herauszustellen. Komplementär zu einer Darstellung des Lebens Simmels sowie der Wirkung seines Schaffens werden seine Werke nicht nur inhaltlich dargestellt, sondern auch ihre Kontexte einbezogen und behandelt. Der Versuch, Simmels Denken in seiner ganzen Breite und Vielfalt abzubilden, führt dazu, die in (...) der Forschung klassische Einteilung in drei Phasen von Simmels Werk sowie die Ausdifferenzierung in einen eher philosophisch und eher soziologisch orientierten Denker zu Gunsten einer genaueren Gruppierung der Werkphasen aufzuweichen bzw. mitunter ganz aufzugeben. Ziel ist es, weitere thematische Differenzierungen zu ermöglichen und Kontinuitäten und Zäsuren des Simmelschen Denkens möglichst umfangreich nachzuzeichnen. (shrink)

Histories of philosophy generally jump from Kant directly to Fichte without mentioning Salomon Maimon; yet even Fichte wrote about his "unbounded admiration" toward the Jewish thinker. The present volume is a most welcome reprint of Maimon's principal work, out of print for over a century and a half, in which he tries to refute the very idea of a Ding-an-sich. It can be claimed that this same enterprise had been carried out more spectacularly and with greater originality and depth by (...) Fichte; but it remains Maimon's great merit to have exorcised the spectre of the noumena operating from within the very framework of the Critique.—M. J. V. (shrink)

How can one freely act contrary to one’s better judgement about what is right? Since antiquity, this question has attracted attention of many ethicists and theorists of action as the “problem of akrasia”. On a traditional and still influential view akrasia happens when some irrational tendencies, emotions and desires override the rational part of one’s soul and cause them to act in a way which contradicts their rational beliefs about what is good and desirable. In this paper, we aim to (...) show that the view of akrasia as a matter of practical irrationality doesn’t provide an adequate tool for understanding the complex nature of akrasia, since it obstructs an insight into the rational and social dimension of akrasia. We will argue that akrasia, far from being only an individual phenomenon, concerns also the action of broader social and political entities. We will introduce the notion of socio-political akrasia and demonstrate the seriousness of this phenomenon by analysing the case of (in)action of contemporary governments in the context of the climate crisis. Finally, we will conclude by offering a perspective on how to prevent socio-political akrasia. (shrink)

Recenze seznamuje s knihou Philosophy of Mind: An Introduction, jejímž autorem je Timothy John Bayne. Recenze je zaměřena na obsah jednotlivých kapitol a celkové zhodnocení knihy. Cílem je seznámit čtenáře s klíčovými tématy, jimž se Bayne v knize věnuje, a s jeho argumentací. Klíčová slova: filosofie mysli, Timothy John Bayne, Philosophy of Mind: An Introduction.

Příspěvek je zaměřen na prezentaci proměn v chápání významu pojmu analogie od starověku, přes krizi analogického pojmu v období středověké scholastiky až k převažujícímu významu, jež tento pojem získal s nástupem novověku a vědeckou revolucí. Na pozadí této proměny je pro stejné období akcentován vývoj lidského vědomí, především jeho sílící intencionalita a schopnost reflexe vlastní kognitivní aktivity a vlastního vědomí. Naznačena je teze, že proměna vývoje chápání analogie přímo souvisí s rozvojem intencionálního vědomí. Charakteristickým rysem plně rozvinutého intencionálního vědomí je (...) však zkušenost vydělenosti, odtržení člověka od světa (jakožto niterného subjektu od externího objektu). V druhé polovině článku je následně předložen syntetizující náhled, umožňující takto vzniklou mezeru ve vztahu člověka ke světu překonat právě tím, že je na tento vztah nahlíženo jako na vztah bytostně analogický. The article is dealing with presentattion of historical changes in the understanding of and the meaning of analogy from antiquity through the crisis of the analogical concept in medieval period to its presently prevalent meaning, which the term gained at the onset of renaissance and scientific revolution. With this as a frame of reference, the change of human consciousness in the same time period is mapped – mainly its growing intentionality and the ability of reflection of one’s own cognitive activity and consciousness. The proposition is outlined, that the change in understanding and meaning of analogy directly corresponds with the development of intentional consciousness. The characteristic features of fully developed intentional consciousness is the experience of separation of man from the world (of the inward subject separated from the outward object). In the second part of the article a synthetic view is presented, in which the arisen gap between the man and the world is bridged by considering their relationship as essentially analogical. (shrink)

Fenomén zakoušené psychedelie (doslova „vyjevení mysli“) stojí na pomezí filosofického zkoumání a antropologického bádání. V našem příspěvku se pokusíme nahlédnout jedno ze základních filosofických východisek amerického etnobotanika a antropologa Terence McKenny, které našel u Hérakleita a jeho pojetí logu. Dle Terence McKenny se při psychedelické zkušenosti děje "emanace" Logu a je to také Logos, který dle Terence McKenny promlouvá k modernímu člověku skrze technologii. V tomto článku není zkoumána úplnost oprávnění ztotožnění McKennova pojetí logu s tím Herakleitovským, ale úvodní vyložení (...) McKennových inspirativních úvah. (shrink)

Záměrem textu je představit pojetí základních zákonů evoluce podle Teilharda de Chardin. Konkrétně popisuje tzv. zákony rekurence pro tři vlastnosti, které v evoluci narůstají, což jsou vědomí, personalita a spontaneita (svoboda). U každé z těchto vlastností je provedena extrapolace do budoucnosti, ukazující možnost jejího cílového stavu. Tento postup se kryje s obsahem Teilhardovy tzv. integrální vědy o úloze člověka v evolučním procesu, protože právě člověk je tím, kdo by měl evoluci dovést k završení. Text také krátce nastiňuje hlavní problém Teilhardova (...) díla: Jak může být evoluce založená na procesu samouspořádávání různých systémů včetně člověka chápána zároveň jako směřující ke sjednocení s Bohem a jako jím usměrňovaná. Hlavním cílem textu je ukázat, jakým způsobem se teilhardovské bádání v současnosti rozvíjí, a upozornit na v českém prostředí neznámou literaturu autorů American Teilhard Association.The paper presents conception of main laws of evolution according to Pierre Teilhard de Chardin. Especially explains the laws of the recurrence related to three properties, which increase in evolution, i.e consciousness, personality and spontaneity (freedom). Each this property is extrapolated towards the future, showing its possible final state. This method is in accord with contents of Teilhard´s integral science of human task in evolutionary process, because just human is the one, whose duty is to lead evolution to consummation. This paper further briefly mentions the central problem of Teilhard´s work: How can evolution resting upon the process of self-organisation be understood at the same time as leading to unification with God and managed by him. The main goal of this paper is to demonstrate the current research of Teilhards work and to point out the in Czech Republic unknown bibliografy of authors in The American Teilhard Association. (shrink)

Text se zaměřuje na ideu otroctví v dějinách evropského a severoamerického myšlení. Věnuje se souboru šestnácti esejí Zotročení svobodou (2010), v němž Petr Bláha mapuje pojetí otroctví u vybraných filosofů v těchto dějinách a koncentruje se zejména na myšlenky autorů evropského kánonu. Postupuje chronologicky, začíná tradičně od antiky a pokračuje až do 20. století. K autorům, kteří měli na Bláhovo stanovisko největší formativní vliv, patří novověcí filosofové, s nimiž sdílí jak témata, tak do velké míry i přístup k nim. S (...) tím souvisí i zájem o ideu svobody, která do určité míry stála v opozici k ideji otroctví. Odtud ve svém paradoxním důsledku pochází myšlenka „zotročení svobodou“. (shrink)

Text se zaměřuje na ideu otroctví v dějinách evropského a severoamerického myšlení. Věnuje se souboru šestnácti esejí Zotročení svobodou (2010), v němž Petr Bláha mapuje pojetí otroctví u vybraných filosofů v těchto dějinách a koncentruje se zejména na myšlenky autorů evropského kánonu. Postupuje chronologicky, začíná tradičně od antiky a pokračuje až do 20. století. K autorům, kteří měli na Bláhovo stanovisko největší formativní vliv, patří novověcí filosofové, s nimiž sdílí jak témata, tak do velké míry i přístup k nim. S (...) tím souvisí i zájem o ideu svobody, která do určité míry stála v opozici k ideji otroctví. Odtud ve svém paradoxním důsledku pochází myšlenka „zotročení svobodou“. (shrink)

Studie se zabývá tím, jak se v českých zemích obráželo bouřlivé období vývoje biologického myšlení od přelomu 19. a 20. století do první světové války, kdy vedle sebe existovaly velmi různé názory na evoluci. Mnohovrstevnatost teoretickou přitom doplňuje i kulturní a vědecká mnohovrstevnatost českých zemí, kde se jednak mísí vlivy německé a české biologie na svých autonomních institucích, a jednak lze spatřovat rozdíly i mezi lokálními centry Prahou a Brnem se svými badatelskými tradicemi a nezávislými vazbami na další centra ve (...) Vídni a evropských univerzitách. Centrem zájmu jsou teoreticky uvažující biologové, kteří buď sami dlouhodobě profilovali české biologické myšlení, anebo na něj měli díky zdejšímu působení přímý vliv. V letech ca 1900–1915 došlo k prvnímu otevřenému a diskutovanému vrcholu v české recepci evolucionismu a před jednoznačnými pozicemi a „velkými teoriemi“ má navrch spíše prostředkování diferencované zahraniční diskuse, podněty vlastní experimentální práce a opatrné očekávání od nového studia variability a dědičnosti. (shrink)

V příspěvku podávám přehled vývoje logické sémantiky se zřetelem zejména na vý­voj Tichého Transparentní intenzionální logiky (TIL) od pozdních šedesátých let až do­dnes, a na ní vystavěné Maternovy logické teorie pojmu. Článek si neklade za cíl podat vyčerpávající historický přehled, nýbrž soustřeďuje se na podíl česko-slovenské logické školy a ukazuje, že tento podíl je nezanedbatelný. Navíc je však tento přehled zároveň i kritický. Ukazuje silné stránky logického rámce TIL, ale zároveň upozorňuje na někte­ré diskutabilní stránky či otevřené problémy, které zůstávají (...) zejména právě v procedu­rální teorii pojmu. Z nich nejpalčivějším je problém procedurální identity pojmu, a tím také kritéria synonymie. (shrink)

Edmund Husserl obdržel v roce 1927 nabídku od Jamese Louise Garvina, britského editora Encyclopædia Britannica, ať napíše pro novou, tehdy čtrnáctou edici článek „Fenomenologie“. Garvin stanovil rozsah článku na 4000 slov a termín vydání na září roku 1929. Husserl pracoval na článku v časovém rozmezí mezi zářím a prosincem roku 1927, během kterého vyhotovil celkem čtyři verze. Husserl požádal o spolupráci na prvních třech verzích svého žáka Martina Heideggera, který toho času zastával profesorský stolec na univerzitě v Marburku. Heidegger strávil (...) v říjnu 1927 u Husserla několik dní, během kterých intenzivně pracovali na řečeném článku. Nicméně jejich spolupráce vedla ke vzájemnému profesnímu odcizení, protože práce na formulování článku dala vytanout nepřekonatelným obsahovým diferencím mezi oběma filosofy. Na základě Heideggerových nepřijatelných návrhů a připomínek Husserl nakonec sepsal finální, čtvrtou verzi článku již sám. Tuto poslední verzi čítající 7000 slov pak Husserl předal oxfordskému učenci Christopheru V. Salmonovi, který ji měl zkrátit a přeložit do angličtiny. Salmon sice v únoru roku 1928 opravdu dodal do redakce EB text čítající 3844 slov bez bibliografie, ovšem nejednalo se vpravdě o překlad, nýbrž dost svévolnou parafrázi. Tato podoba Husserlova článku se pak objevovala ve čtrnácté edici EB, jež se vydávala až do roku 1974, jen do roku 1956, kdy byla nahrazena článkem napsaným Johnem N. Findlayem. Původní podoba Husserlova článku byla poprvé zveřejněna až roku 1962 v rámci jeho sebraných spisů známých pod označením Husserliana, podle jejichž IX. svazku jsme vyhotovili předložený překlad z německého jazyka. Podle této edice rovněž uvádíme paginaci, která je uvedena v hranatých závorkách, přičemž stránkový přechod indikuje v textu umístěná značka |.U příležitosti 80. výročí Husserlova skonu, který připadl na rok 2018, bylo naším záměrem připomenout přínos a odkaz tohoto našeho krajana tím, že napravíme absenci překladu jeho patrně nejvíce instruktivního, přehledného a programového textu, který byť ve zkomolené podobě anglického „překladu“, po dlouhou dobu seznamoval učenou veřejnost s tím, co je to fenomenologie. (shrink)