1. Praktická filozofie na základě sociologie : etika --.

Explores and articulates Jean-Luc Nancy's profound impact on our understanding of artistic and literary modernism.

Inleiding in de muziekfilosofie die aanzet tot denken, maar ook tot luisteren dankzij de bijbehorende website.

Postdisciplinary Knowledge is the first book to articulate postdisciplinarity in philosophical, theoretical and methodological terms, helping to establish it as an important intellectual movement of the 21st century. It formulates what postdisciplinarity is, and how it can be implemented in research practice. The diverse chapters present a rich collection of highly creative thought-provoking essays and methodological insights. Written by a number of pioneering intellectuals with a range of backgrounds and research foci, these chapters cover a broad spectrum of areas demonstrating (...) alternative ways of producing knowledge. Essays are interspersed with dialogue, encouraging a comprehensive and engaging discussion on this emerging movement. Not limited to a specific field or discipline, this will be of great interest to upper level students and researchers in a wide range of subject areas, including: tourism, sociology, education, psychology, physiotherapy, fine arts, architecture and design, as well as those with a general interest in epistemology and methodology. (shrink)

In Heraclitus’ time, thymos and psyche carried highly similar or even identical meanings, because both could refer to life, courage, personality, emotions, and reason. Heraclitus probably worked with all of these meanings. He may have been partly inspired by Homer and post-Homeric literature, where the two terms were likewise placed side by side and often used interchangeably. In Heraclitus, thymos and psyche are not opposites in terms of signification. Oftentimes, they can be “swapped,” and their meaning and “costs” exchanged. The (...) source and cause of this special exchange is desiring or wanting (thelein), which connects all these senses but is also the source of conflict and fighting. Desire—regardless of what it is and what is desired—is simultaneously the acquisition of the desired object or person and a way of paying for it. This struggle for the desired object is difficult not only because of its consequences (the price), but also because it is not possible to permanently stop desiring, which is why this struggle cannot be brought to an end. (shrink)

Las 15 piezas que ahora lo conforman abrevan en la Historia, en confeciones personales y entrevistas, y mezclan la literatura y el periodismo de manera audaz y perfecta. Los protagonistas son hombres excepcionales y el momento que se ha elegido para contar son las visperas de sus muertes -tal vez el momento de mayor soledad y de mayor intimidad de un hombre. A traves de la magistral escritura de Tomas Eloy Martinez tenemos el privilegio de asistir a los ultimos (...) minutos de sus vidas, el momento previo a perderlo todo y cuando, resistiendo a la indiferencia del mundo, se suena con alguna inmortalidad. (shrink)

Text kriticky hodnotí tvrzení o pojmu fenomenálního vědomí, která jsou obsažena v šesté kapitole knihy Tomáše Hříbka Jaké to je, nebo o čem to je? Mým východiskem je teze Erica Schwitzgebela, že fenomenální vědomí můžeme definovat natolik neutrálně a minimalisticky, že se na jeho existenci mohou shodnout i teoretikové vědomí z velmi rozdílných táborů. Hříbek tento názor nesdílí, snažím se ale ukázat, že na základě lichých argumentů. Značnou pozornost v textu věnuji názorům Daniela Dennetta na podstatu vědomí, především pak „iluzionismu“ (...) jakožto teorii vědomí. Ten pokládám za teorii se značně nejasným obsahem a navrhuji, aby se o něm ve filozofii vědomí vedly soustředěné diskuze. (shrink)

Přijetí teze, že některé výrazy referují bez zprostředkování identifikujícími podmínkami přímo k objektům, vede k několika problematickým důsledkům týkajícím se propozičních postojů. Jedním z těchto důsledků je ten, že bychom tudíž na základě přesvědčení Lois Lanové, že Superman je silnější než Clark Kent, byli nuceni uznat, že je též přesvědčena o existenci někoho, kdo má tu vlastnost, že je silnější, než skutečně je. Snad žádný racionálně uvažující člověk by však zřejmě přesvědčení o existenci někoho, o kom by tato nemožná vlastnost (...) měla platit, nepřijal. Klíčovým pojmem, na němž platnost vyvození tohoto přesvědčení stojí, je reflexivita – ze zjevně nereflexivního obsahu přesvědčení se vyvozuje přesvědčení reflexivní. Příspěvek se pokouší odhalit, kam je možno reflexivitu v rámci informačního obsahu věty zasadit. Zváženy jsou nejprve dvě možnosti: reflexivita je buď sémantickou vlastností vztahů, nebo anaforických zájmen. Obě možnosti budou vyvráceny prostřednictvím argumentace, že ve větách popisujících vztah mezi obsahy dvou koreferujících singulárních termínů nemůže být reflexivita součástí sémantické informace, jelikož znalost identity reference není podmínkou sémantické kompetence. Reflexivita je u těchto typů vět vázána na koordinaci znalostí mezi mluvčími. Jsou formulovány nutné podmínky, které by platnost daného vyvození teprve ospravedlnily. (shrink)

El concepto de autopoiesis ha tenido un importante impacto en el ámbito de las ciencias sociales, en la filosofía y las humanidades en general. Algunos intelectuales contemporáneos han llevado a cabo una apropiación crítica del mismo y otrxs han realizado una traspolación directa desde la biología hacia sus respectivas disciplinas y campos de interés. El objetivo del presente artículo es desarrollar un estudio comparativo sobre ciertos usos críticos y no críticos del concepto de autopoiesis que, en su mayoría, hasta el (...) momento no han sido examinados en profundidad y menos aún de una manera comparativa. Se trata de trabajos de investigadorxs con recorridos, intereses y posiciones ético-políticas diversas: Terry Winograd y Fernando Flores, Arturo Escobar, Félix Guattari, Rosi Braidotti, Sylvia Wynter y Donna Haraway. (shrink)

This work has been selected by scholars as being culturally important, and is part of the knowledge base of civilization as we know it. This work is in the "public domain in the United States of America, and possibly other nations. Within the United States, you may freely copy and distribute this work, as no entity (individual or corporate) has a copyright on the body of the work. Scholars believe, and we concur, that this work is important enough to be (...) preserved, reproduced, and made generally available to the public. We appreciate your support of the preservation process, and thank you for being an important part of keeping this knowledge alive and relevant. (shrink)

This volume contains papers based on invited lectures from the 16th International Congress of Logic, Methodology and Philosophy of Science and Technology, descriptions of congress symposia, and other materials relating to the congress and DLMPST.

The present article revolves around the notion of universality and its relation to freedom and temporal orientation in contemporary political thought, with a focus on Susan Buck-Morss' notion of universality. The purpose is twofold. Firstly, I discern and critique the historico-political premises of her approach. Secondly, I suggest an alternative historico-political approach to universality addressing the drawbacks of her approach. I present three objections to her approach. Drawing on Arendt's distinction between liberation and the practice of freedom, I first present (...) a critique of the conceptualisation of freedom on which Buck-Morss' approach hinges, arguing that she overemphasises the moment of liberation. Thereafter, I turn to her reflections on historical orientation. My third objection concentrates on Buck-Morss' concept of universality. As a heuristic tool to expound on my critique, I activate the distinction between fictive and ideal universality as suggested by Étienne Balibar. I contend that Arendt's distinction between liberation and the practice of freedom efficiently elucidates the questions at stake in Balibar's discussion, as well as how his distinction points to the limits of Buck-Morss' argumentation. Ultimately, I contend that these critical remarks open up for a more dialectical approach to universality as a historical-political problem. (shrink)

Modalists think that knowledge requires forming your belief in a “modally stable” way: using a method that wouldn't easily go wrong, or using a method that wouldn't have given you this belief had it been false. Recent Modalist projects from Justin Clarke-Doane and Dan Baras defend a principle they call “Modal Security,” roughly: if evidence undermines your belief, then it must give you a reason to doubt the safety or sensitivity of your belief. Another recent Modalist project from Carlotta Pavese (...) and Bob Beddor defends “Modal Virtue Epistemology”: knowledge is a belief that is maximally modally robust across “normal” worlds. We'll offer new objections to these recent Modalist projects. We will then argue for a rival view, Explanationism: knowing something is believing it because it's true. We will show how Explanationism offers a better account of undermining defeaters than Modalism, and a better account of knowledge. (shrink)

Many philosophers believe that our ordinary English words man and woman are “gender terms,” and gender is distinct from biological sex. That is, they believe womanhood and manhood are not defined even partly by biological sex. This sex/gender distinction is one of the most influential ideas of the twentieth century on the broader culture, both popular and academic. Less well known are the reasons to think it’s true. My interest in this paper is to show that, upon investigation, the arguments (...) for the sex/gender distinction have feet of clay. In fact, they all fail. We will survey the literature and tour arguments in favor of the sex/gender distinction, and then we’ll critically evaluate those arguments. We’ll consider the argument from resisting biological determinism, the argument from biologically intersex people and vagueness, the argument from the normativity of gender, and some arguments from thought experiments. We’ll see that these arguments are not up to the task of supporting the sex/gender distinction; they simply don’t work. So, philosophers should either develop stronger arguments for the sex/gender distinction, or cultivate a variety of feminism that’s consistent with the traditional, biologically-based definitions of woman and man. (shrink)

Many contemporary epistemologists hold that a subject S’s true belief that p counts as knowledge only if S’s belief that p is also, in some important sense, safe. I describe accounts of this safety condition from John Hawthorne, Duncan Pritchard, and Ernest Sosa. There have been three counterexamples to safety proposed in the recent literature, from Comesaña, Neta and Rohrbaugh, and Kelp. I explain why all three proposals fail: each moves fallaciously from the fact that S was at epistemic risk (...) just before forming her belief to the conclusion that S’s belief was formed unsafely. In light of lessons from their failure, I provide a new and successful counterexample to the safety condition on knowledge. It follows, then, that knowledge need not be safe. Safety at a time depends counterfactually on what would likely happen at that time or soon after in a way that knowledge does not. I close by considering one objection concerning higher-order safety. (shrink)

Tato kritická studie se zabývá dvěma současnými knihami o epistemickém relativismu, Boghossianovou Fear of Knowledge a Halesovou Relativism and the Foundations of Philosophy. První z těchto prací se přesvědčivě pokouší vyvrátit populární relativistické a konstruktivistické teze, zatímco ta druhá předkládá obhajobu specifické formy relativismu zaměřené na filosofické propozice.

Text se formou polemiky zabývá otázkou, zda je možné rozřešit filozofický spor mezi realismem a konstruktivismem. Oproti mínění Jaroslava Peregrina hájí autor tezi, že tento spor rozřešit lze, a to ve prospěch realismu. Argumenty pro realismus jsou výrazně přesvědčivější, zatímco konstruktivistické argumenty nejsou ničím podložené a zároveň vedou k absurdním důsledkům. The text adresses, in a polemical fashion, the question whether the philosophical dispute between realism and constructivism can be resolved. Against the opinion of Jaroslav Peregrin, the author defends the (...) thesis that this dispute can be resolved, in favor of realism. The arguments for realism are much more convincing, while constructivist arguments are baseless and at the same time lead to absurd consequences. (shrink)

Příspěvek se zaobírá Toulminovým přístupem k argumentaci. Hlavním cílem je přitom představit tento přístup a ukázat jeho aplikaci na vybraném materiálu. Klíčová otázka poté zní: V čem je Toulminův přístup stále aktuální a co může při zkoumání argumentů přinést? Cíle i odpovědi na otázku je dosahováno ve dvou základních krocích. V prvním kroku je probrána teorie argumentu, jak ji Toulmin prezentuje především ve své knize The Uses of Argument. Ve druhém kroku je pak Toulminův přístup aplikován na vybraný materiál, konkrétně (...) na videospot Přemluv bábu (2010). Pozornost je přitom věnována zejména modelu argumentu, doménové závislosti, logickým typům a druhům argumentu. V příspěvku je nakonec ukázáno, že Toulmin je stále diskutovaný a teoreticky podnětný, a také to, že jeho aplikace na vybraný materiál může poskytnout dobrá vodítka pro hodnocení tohoto materiálu i v případech, kdy toto hodnocení není možné udělat jednoznačně pomocí formálních nástrojů. (shrink)

Znásilnění můžeme předběžně chápat jako nekonsenzuální sex, to znamená sex bez souhlasu. Nabízí se otázka, zda je správné, abychom i dosažení sexu na základě podvodného překroucení nebo zamlčení relevantních a významných faktů kvalifikovali jako znásilnění, tedy jako něco trestuhodného. Myslím, že bychom měli rozlišovat podvod, jehož účelem je dosažení sexu bez souhlasu, a podvod, jehož účelem je dosažení souhlasu k sexu.

Tento článek analyzuje problém normativity morálky. Argumentuji, že morálka nás normativně omezuje ve veřejném prostoru důvodů. Některá jednání jsou v dané společenské praxi poskytování a požadování morálních důvodů neobhajitelná. Morální zdůvodňování je zdůvodňováním v pojmech obecných principů s ideou férové nestrannosti k zájmům všech dotčených osob. Morální svědomí nemá nezávislý normativní význam. Normativní síla svědomí je odvozená od presumované způsobilosti morálních principů na jeho pozadí být ospravedlněné v (hypoteticky ideálním) veřejném prostoru důvodů.This paper analyses the problem of normativity of morality. (...) I argue that morality restricts us normatively in the public space of reasons. Some actions are indefensible in the social praxis of giving and asking for moral reasons. Moral reasoning is a reasoning in terms of general principles with the idea of fair impartiality to interests of all affected persons. The moral conscience has not an independent normative significance. The normative force of moral conscience is derivatedly related to the presumptive capability of the moral principles in its background to be justified in the (hypothetically ideal) public space of reasons. (shrink)

Lidé s různými politickými názory interpretují klíčové pojmy politiky odlišně. Mají různé koncepce těchto pojmů, protože mají různou odpověď na politickou otázku: Co dělat? Mít stejný pojem znamená idenfikovat stejnou praktickou otázku, mít různé koncepce tohoto pojmu pak znamená mít jinou teorii toho, co je správná odpověď na tuto otázku, tedy jinou teorii toho, co máme dělat. People of different political persuasions interpret key concepts of politics in different ways. They have different conceptions of these concepts because they answer differently (...) on the political question: What to do? To have the same concept means to identify the same practical question, to have different conceptions of this concept means to have another theory of the right answer for this question. (shrink)

Tento článek se zabývá problémem těžké volby při srovnávání dvou velmi odlišných alternativ. Takové srovnání můžeme akceptovat jako skutečné dilema, nebo odmítnout jako chybné posouzení, protože se srovnává něco nesrovnatelného. Ale co přesně namítáme, když někoho kritizujeme, že srovnává nesrovnatelné? Co vlastně znamená, když o někom řekneme, že srovnává jablka s hruškami? Ukážeme si, že hlavním zdrojem problému není skutečnost, že se srovnávají položky různého druhu, ale spíše potřeba zohledňovat relevantní kontexty. Náročnost porovnání je úzce svázána s náročností jeho zdůvodnění. (...) Skutečnost, že se srovnává nesrovnatelné, se pak projevuje ve vadách takového zdůvodnění. Zejména v tom, že se nedostává uspokojivá odpověď na praktické otázky, proč se v daném kontextu porovnávají zrovna tyto dvě položky, proč se zde porovnávají podle tohoto a ne jiného kritéria a co z takového porovnávání pro tento kontext vlastně vyplývá. Problém srovnávání nesrovnatelného bude ilustrován na příkladech z estetiky, etiky a teorie práva. This article deals with the hard choice when comparing two very different alternatives. Such a comparison can be accepted as a true dilemma or it can be rejected as a wrong evaluation because it is compared something incomparable. But what exactly do we object to by criticizing someone for comparing the incomparable? What does it mean to say that someone compares apples with oranges? I will show that the main source of the problem is not the fact that items of different kinds are compared, but rather the need to take into account relevant contexts. The difficulty of comparison is closely linked to the hardness of its justification. The fact that it is comparing the incomparable is then reflected in the defects of such a justification. Especially in the absence of a satisfactory answer to the practical questions why just these two items are compared in the given context, why they are compared here according to this and not another criterion, and what follows from such a comparison for this context. The problem of comparing the incomparable will be illustrated by examples drawn from aesthetics, ethics and legal theory. (shrink)

Praxe trestání obvykle zahrnuje utrpení pachatele, a to je něco, co si vyžaduje nějaké ospravedlnění. Můžeme formulovat retributivistické ospravedlnění, podle kterého si pachatel zaslouží trpět, protože spáchal něco špatného. Nebo konsekvencialistické ospravedlnění, že bychom měli trestat, abychom odstrašovali od trestné činnosti, znemožňovali pachatelům další trestnou činnost, příp. abychom je napravili. Snažíme se držet zásady, že za stejný čin má být stejný trest, jenomže různí lidé vnímají stejný trest s různou intenzitou. Navíc, už samotný pojem sankce můžeme chápat více způsoby: v (...) úzce ekonomickém smylu jako cenu za delikt, nebo moralisticky jako emočně podbarvený apel na svědomí pachatele. (shrink)